V sedmašedesáti letech prvně v roli hlavního trenéra českého top klubu? Inženýru Václavu Kotalovi se to přihodilo. Když přebíral fotbalovou Spartu, mnozí si mysleli, že se spálí jako kupa jeho předchůdců. Přepočítali se. Náchodský patriot vytáhl letenský tým z hlubokého bahna k ligovému bronzu, k triumfu v národním poháru a k naději, že po letech strádání zase bude líp. Víte, že by se uživil i jako zmrzlinář? V obsáhlém rozhovoru pro iSport Premium vypráví o svém podnikání, hráčské kariéře, někdějším vyhazovu ze Sparty, trenérské filozofii nebo i dalších plánech s letenským celkem.
Na sklonku února se posunul od sparťanského béčka ke zdecimovanému áčku. Odborníci věděli, s kým mají tu čest, ale nemálo laiků se ptalo: Kdo to je? Václav Kotal se široké veřejnosti představil činy. Dal mužstvu pevný řád, sebevědomí a sympatickou herní tvář.
Teď je konečně čas se podívat hlouběji do jeho života a myšlenek.
„Nejdříve bych chtěl říct, že účet na Instagramu, který se vydává mým jménem, je falešný a já s ním nemám nic společného,“ upozornil sparťanský trenér v útrobách letenského stadionu.
S vaším jménem jsou však neoddiskutovatelně spojené ovace od sparťanských fanoušků. Kdy naposledy se vám to stalo?
„I v Hradci Králové jsem zažil, nejen jako hráč, ale i trenér, skvělou atmosféru. Povedlo se nám postoupit z druhé ligy do první a hned v prvním zápase se nám podařilo porazit Spartu. Byl to skvělý úspěch a skvělá atmosféra. Závěr působení v Brně bylo také dobré období. Skončili jsme na 6. místě a až do posledního kola jsme hráli o evropské poháry. Nakonec nás přeskočila Slavia. I když byly v Brně různé názory, jsem přesvědčený, že jsme udělali maximum, co bylo v možnostech kádru, který tam byl. No a v nedávné nebo už dávné minulosti jsme postoupili s béčkem Sparty do druhé ligy. Takže já jsem celkem spokojený se svojí trenérskou kariérou. Postupů bylo víc než sestupů.“ (usmívá se)
Navenek působíte, že to s vámi nic nedělá. Ale jak je to uvnitř?
„Je to o to horší. Navenek chcete vystupovat tak, aby člověk nebyl nervózní, protože působíte na hráče a na okolí. Ale uvnitř je to těžké. Obzvlášť v téhle době, kdy hrajete každý třetí den. To je síla a nápor.“
Na co nejvíc?
„Nechcete nic podcenit. Sledujeme naše zápasy, sledujeme soupeře, abychom mužstvo připravili maximálně na každý další zápas. Ale čas na tréninky je minimální. Jde vlastně jen o regenerační a předzápasové tréninky. Celá doba se scvrkla na tyhle dvě kategorie tréninků. A do toho ještě ty nervy. Naštěstí nám i klukům po psychické stránce pomáhalo, že jsme vítězili. Když vyhráváte, je atmosféra úplně jiná, než kdyby se prohrávalo.“
Jak těžké je zachovat během zápasu klid a rozvahu, když to ve vás bublá?
„Máme rozdělené role. Kluci (asistenti) mají na starosti standardní situace, obrannou fázi. Já se snažím působit na útočnou fázi. Máme tam nějaké stereotypy, které se snažíme hráčům vštípit. Dostat to do nich, aby je používali v zápase. Když se podívám na počet vstřelených gólů, celkem se nám to daří. Samozřejmě v začátku byly problémy v obranné fázi, ale pomalu na tom pracujeme a bude záležet na tom, v jakém stavu mužstvo zůstane. Přestávka je strašně krátká, a jestliže pěti hráčům končily smlouvy, bude obměna kádru. Uvidíme, jak dlouho nám bude trvat, než si to zase všechno sedne.“
Řada vašich kolegů v zimě mluvila o tom, že dáváte příchodem k sparťanskému áčku hlavu na špalek. Říkali, že jdete do sebevražedné mise. Napadlo vás v tu chvíli aspoň trošku, že to tak může být? Nebo jste si tohle riziko vůbec nepřipouštěl?
„Takhle jsem to nebral. Byl jsem jako trenér u mládežnické reprezentace a po účasti ve čtvrtfinále mistrovství Evropy jsem chtěl se sedmnáctkou pokračovat dál. Ale v reprezentačních mužstvech byla původní dohoda, že trenéři se střídají po dvouletém cyklu, a já jsem se měl vrátit znova k šestnáctce. A to jsem nechtěl. Říkal jsem Jirkovi Kotrbovi (technickému řediteli FAČR), že bych pokračoval jedině s tím mužstvem, které jsme si dali dohromady. S těmi kluky z ročníku 2002, s Adamem Hložkem a spoustou talentovaných hráčů, kteří v tomhle ročníku jsou. Když jsme se nedohodli, přišel Jarda Hřebík ze Sparty, jestli bych nevzal béčko. Že tam je cílem postup do druhé ligy. Lákalo mě pokusit se navázat na to, co se nám povedlo ani nevím už před kolika lety. To rozhodlo, že jsem se vrátil do Sparty. Ale s tím, že by to bylo k áčku, to určitě ne.“
Než jste přešel na Letné k A-týmu, žádné obavy ve vás nebyly? Situace Sparty byla složitá.
„Vzhledem k tomu, že jsem sparťan, vadily mi špatné výsledky a vůbec ta celá atmosféra kolem. Se spoustou lidí kolem mě jsme to analyzovali a myslím si, že jsme věděli, jak by se z toho dalo dostat. Jsem rád, že když jsme to vzali, podařilo se nám to. Ale samozřejmě jsme teprve na počátku cesty a nic bych nepřeceňoval.“
Zůstáváte na zemi.
„Sezona teď končí a začíná nová etapa s úplně jinými očekáváními. Všechno má svůj vývoj a uvidíme, jak to bude. Měsíční příprava je na to dát mužstvo do kupy, aby šlapalo, strašně krátká. Aby to fungovalo, potřebujete se opřít o výsledky. Ale my teď budeme začínat opět od nuly. Obrovský vliv na v uvozovkách psychiku celého klubu bude mít kvalifikace o Evropskou ligu, protože ve Spartě jsou vždycky ta nejvyšší očekávání. Ale mužstev s nejvyššími ambicemi je i v české lize víc – Plzeň, Slavia, Sparta. Myslím, že i díky koronavirové krizi se to rozdělilo na souboj těchto tří klubů. Uvidíme, jak to bude na podzim pokračovat.“
Kdy jste se stal sparťanem? Vašeho kamaráda Jaroslava Hřebíka vozil táta na Letnou na motorce už jako kluka.
„U mě to tak nebylo. Pamatuju se, že když jsem přestupoval jako hráč do Sparty, měl jsem fotbal jako zábavu. Hrál jsem třetí ligu v Náchodě a pak divizi. Šel jsem studovat do Prahy a dostal se do výběru vysokých škol. V rámci přípravy na akademické mistrovství světa jsme měli zápas s Bohemkou. Po něm za mnou přišel pan Paclt, který dělal pro Spartu skauta, a dohodli jsme se. Ale když jsem přišel do kabiny sparťanského áčka, některé hráče jsem vůbec neznal. Protože v televizi jsem fotbal nesledoval, neměl jsem na to moc času. Přes týden jsem mohl trénovat na Břevnově pod Tomášem Pospíchalem a o víkendech jsem jezdil hrát do Náchoda. Měl jsem čas tak nabitý, že jsem na ligové zápasy nechodil.“
Dával jste přednost škole?
„Relativně jo.“
Na vysoké škole jste studoval strojařinu?
„Nejdřív jsem studoval strojárnu a pak jsem, tuším, že ve čtvrtém ročníku, když začala konstrukční cvičení, řekl, že to ne. Pan Sušický, který tenkrát dělal pro Spartu, byl šéfem kolejí na vysoké škole ekonomické, tak jsem dostal možnost přestoupit na ekonomku. No, a tam jsem vystudoval bez problémů.“
Jaký obor?
„Finance na Národohospodářské fakultě.“
To se hodí, ne?
„Tak hodí… Když jsem poskytoval rozhovor pro televizi (iSport TV), víc se mě ptali na burzu. Přitom já teď na ni nemám vůbec čas. Jen si něco přečtu, abych se vyloženě odreagoval. Díky tomu, co se děje ve světě a jak se to vyvíjí, je teď turbulence na burze velká. Strašně to lítá. Na druhou stranu říkám – kdo se tomu věnuje, může tam v současné době udělat slušné peníze.“
Jako váš šéf ve Spartě. Daniel Křetínský nedávno na burze vydělal miliardu.
„No tak to je hezký.“
iSport Premium nyní pro nové předplatitele jen za 1 Kč za první měsíc + zdarma vstup do saunového světa>>>
Kdy jste se vy zapojil do hry s akciemi?
„Když po revoluci začala fungovat burza. Do té doby se o burze cenných papírů u nás nikomu ani nesnilo. Když se objevila, začala mě zajímat, protože jsem měl finance vystudované. Ale spíš to vyplynulo jako relax, odreagování se od fotbalu. Člověka to nutí přemýšlet jinak než u fotbalu. Pro mě to je hobby.“
Jde vám to?
„Mám to vyloženě jako koníček. Není to tak, že bych na tom chtěl vydělávat peníze. Baví mě to. Je to taková loterie. Něco se podaří, něco ne. Neberu to tak, že bych na tom chtěl zbohatnout. To určitě ne.“ (směje se)
Co z vysokoškolského studia se dá použít ve fotbale?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
