Velký talent se slavným jménem brzdila zranění a definitivně zazdila tvrdá diagnóza roztroušené sklerózy. Ivan Hašek mladší od nuceného konce kariéry vybudoval jednu z nejlepších sushi restaurací v Praze, ale teď je zpátky v Bohemians jako asistent trenéra Luďka Klusáčka. „Můžeme se srovnávat s velkými týmy,“ říká na startu bleskurychlé přípravy „klokanů“ na další fotbalovou sezonu.
Jak se udál váš návrat do Bohemians?
„Dostal jsem telefon od Luďka Klusáčka. Známe se, táta s ním působil v Emirátech a párkrát jsme se tam potkali. Tady vypadl Kuba Káš, tak řešili jméno. Padlo i moje, prý to napadlo Dariusze Jakubowicze, a ostatní se toho chytli. Jsem tu, abych pomáhal Erichovi Brabcovi při trénincích, budu řešit i věci s GPSkami, tam mě ještě budou zaučovat. Je tu 27 hráčů, takže je potřeba víc lidí."
Jak se vám tým jeví, když ho po letech srovnáte? A jaké jsou jeho ambice?
„Klub se stabilizoval, máme krásný tréninkový areál a je to úplně něco jiného, než když jsme byli v Ďolíčku a jezdili jsme pokaždé na trénink někam jinam. Tohle je perfektní, můžeme se srovnávat s velkými týmy a doufám, že kádr je složený tak dobře, že bychom mohli hrát hezký fotbal. Ambice by měly být vždycky ty nejvyšší.“
Přišel jste do nového, ale hráči měli jen pár dní dovolené. Nehrozí proto nějaké komplikace?
„Od toho tu máme přístroje, které nám tohle všechno řeknou. Jak na tom jsou, abychom je nepřetáhli, a abychom do nich dostali dávku, která je potřeba. Od doby, co jsem tu hrál ligu, hrozně moc se toho změnilo. Máme dva fyzioterapeuty, dva doktory, dva maséry. Tehdy si to tady pan Busta řídil v podstatně sám, teď je v realizáku deset lidí.“
Pro vás je to po velmi dlouhé době návrat do velkého fotbalu.
„Já tu byl ještě před pěti lety, pomáhal jsem Jardovi Köstlovi, když v Bohemce vedl devatenáctku, i s juniorkou. Teď před půl rokem jsem kývnul Zdeňkovi Koukalovi na Viktorce Žižkov na osmnáctku a devatenáctku. Začala nám příprava, byl jsem s nimi první týden a přišla tahle nabídka.“
Ale hlavní pro vás byl úplně jinačí obor…
„Jsem v gastronomii, už pět let máme otevřenou restauraci. To byl můj full-time job, tam jsem byl kuchař, číšník, všechno ostatní. Zabralo mi to dost času, ale táhlo mě to k fotbalu a sportu všeobecně. Teď jsem měl týden na to, abych to vyřešil. Našel jsem kuchaře a mám tam bratránka, který se o restauraci postará.“
V Bohemians se konzumuje ledacos. Špekáčky, cheescaky, kafe s máslem… Bude sushi?
„Uvidíme, zatím ještě nepřišla žádná poptávka (směje se). Je to čerstvá ryba, takže je to pro sportovce určitě dobré. Sice jsou některé v nějaké míře toxické, ale je tam spousta vitamínů a zdravých věcí.“
Jak jste v posledních letech klub sledoval?
„Hodně, pořád tu mám kluky, se kterými jsem hrál. David Bartek je jedním z mých nejlepších kamarádů, s tím jsem kopal už v dorostu. Vždycky, když jsem měl možnost vidět zápas, tak jsem se díval. A když jsem odcházel, tak už tu byl Pepa Jindřišek, to je Robocop.“
Kariéru jste musel ukončit kvůli roztroušené skleróze, jak vás to ovlivňuje?
„S tím jsem se musel srovnat, prostě to přišlo. Člověk si zvykne a kdo ví, jak by to bylo… Asi bych teď dohrával fotbalovou kariéru, ale jak se znám, tak bych měl ještě nějaké jiné zranění a stejně bych musel skončit.“
