V zimě se na něj vyptávaly kluby z polské Ekstraklasy, nakonec se však rozhodly pro jiná řešení. I proto je Václav Jílek (44) už přes rok bez práce. Poslední štace v životopise? Sparta. Trénování jedné z nejzvučnějších adres ovšem dopadlo neslavně a trvalo jen devět měsíců. „Na vlastní kůži jsem poznal, jak tenká je hrana mezi úspěchem a neúspěchem,“ vzpomíná s odstupem času pro iSport Premium muž, jenž je spojován s návratem do Sigmy či s reprezentační jednadvacítkou.
Mít tři malé děti, to je v současné době šichta na celý den. Dopoledne se s nimi Václav Jílek učí, odpoledne spolu sportují na čerstvém vzduchu. Najít půlhodinu na rozhovor nebylo snadné, zvlášť když večer už si čtyřiačtyřicetiletý kouč analyzuje zápasy. I přes aktuálně náročný program by však chtěl rodák z Litomyšle znovu najet do fotbalového kolotoče.
Bez fotbalu jste víc než rok, už jste to někdy zažil?
„Nezažil, ani to nešlo. Byl jsem dlouhou dobu u mládežnických kategorií, kde tohle riziko nehrozilo. A musím říct, že už je to dlouhé. Člověk sleduje fotbal zpovzdálí a přímo se ho neúčastní, což je takové zvláštní... Mám velkou chuť a energii zase začít trénovat.“
Neuvažoval jste kromě odpočinku a věnování se rodině o nějaké stáži?
„Uvažoval, dokonce jsem měl už něco domluveného, ale tahle doba tomu bohužel nenahrává. Přišly restrikce a stáž padla. Škoda, taková věc mi nyní dávala smysl. Jinak si nemyslím, že bych, co se týče nějakého sebevzdělávání, zahálel. Každý týden jsou k vidění zajímavé zápasy nejen v české lize, ale i v Lize mistrů či v reprezentacích. Vždycky si vyberu nějaký tým, který je mi blízký způsobem hry, a snažím se jej pečlivě sledovat.“
Jako trenér, či jako fanoušek?
„Koukám spíš trenérským okem, to znamená, že sleduji více taktické věci.“
Řešil jste za rok bez angažmá nějakou nabídku?
„Nic konkrétního.“
Po odvolání ze Sparty jste se nechal slyšet, že je ve vás pocit nedokončené práce, protože to byla příležitost, kterou se nepodařilo využít. Už ten pocit odezněl, nebo stále trochu hlodá?
„Vždycky přijde nějaká situace, kdy se taková myšlenka vrátí. Ale jinak si myslím, že v tuhle chvíli už nemá smysl se vracet zpátky. Dívám se dopředu, do budoucnosti a věřím, že přijde nějaká výzva. Trenérská práce mi chybí.“
Váš asistent Jiří Saňák si společný neúspěch na Letné hned analyzoval. Předpokládám, že vy také. K čemu jste došel?
„Vždycky to můžete analyzovat z více stran. My jsme měli pocit, že naše práce smysl dávala, ale nebyla podpořená odpovídajícími výsledky. Po herní stránce jsme postrádali větší efektivitu a k tomu nás sráželo velké množství individuálních chyb, které se opakovaly. To nás stálo hodně bodů. Ale těch faktorů by se dalo najít určitě více. Svůj podíl na každém úspěchu či neúspěchu nese nejen trenér se svým týmem a hráči, ale i sportovní ředitel a vedení v čele s majitelem klubu.“
Muž, který vás střídal, tedy Václav Kotal, vydržel ve funkci jen rok. Byl tohle pro vás osobně signál, po kterém jste si řekl, že chyba třeba nebyla jen ve vás, ale že problém ACS může být hlubší, když se často mění trenéři? Myslím tím polehčující okolnost, která mohla vaše vnitřní zklamání tlumit.
„Takhle jsem vůbec nepřemýšlel. Spíše je zvláštní, že například Slavia má trenéra
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
