Přišel do Slavie a cítí se jako v národním týmu. „Slavia je vlastně reprezentace, takže tu znám všechny,“ culí se útočník Michael Krmenčík, který přichází do kádru mistra na roční hostování s povinnou opcí (2,5 milionu euro) v případě postupu do Ligy mistrů. Živelný forvard baží po titulu, těší se na spolupráci s trenérem Jindřichem Trpišovský. Červenobílí ho představili ve sportu se známým hercem Petrem Čtvrtníčkem.
Užil jste si natáčení představovacího videa?
„Petra znám, jsem jeho fanoušek. Viděl jsem snad všechny jeho seriály. Měl jsem trošku trému, když je to takový srandista. Myslel jsem si, že se budu celou dobu smát. Ale je vidět, že je to velký profesionál. Všechno, co měl o mně říct, pověděl správně. A dost jsme se u toho i nasmáli.“
Ulevilo se vám, že váš příchod do Slavie klapnul?
„Pocity jsou super. Vrátil jsem se domů do Česka. Když se ozvala Slavia, byla to jasná volba. Chtěl bych tady vyhrát titul, být prospěšný pro tým, aby si mě fanoušci Slavie aspoň trošku oblíbili.“
Trenér Jindřich Trpišovský mluvil o tom, že vás chtěl už v minulosti a že jste ještě nenaplnil váš úplný potenciál. Vydoluje ho z vás?
„Těším se na spolupráci s ním. Vím, že mě jako mladého kluka asi dvakrát chtěl, a když se moje kariéra začala nějakým směrem ubírat, tak mě chtěl ještě do Liberce. Už ani nevím, proč to tehdy nevyšlo. Ale do třetice všeho dobrého se to podařilo a moc se těším, až vyběhnu na hřiště a že ukážu, že fotbal hrát umím.“
Konkurence v útoku ve Slavii ale není malá. Jsou tu Jan Kuchta, Petar Musa, Ivan Schranz, Stanislav Tecl. Co na to říkáte?
„Konkurence je všude. Zažil jsem ji i venku a vždy si s ní tak nějak poradil. Těším se, až vyběhnu na hřiště a pomůžu týmu.“
S novými spoluhráči už jste se potkal?
„Už jsem se potkal s pár kluky, zdravili jsme se. Třeba Bóřu (Jana Bořila), Masa (Lukáše Masopusta) a tyhle kluky znám z reprezentace. S Alešem Mandousem jsem hrál ještě v Plzni v dorostu. S Kubou Hromadou jsem byl taky v Plzni. Znám tu skoro celý tým. Slavia je vlastně reprezentace, takže tu znám všechny.“
Mluvil jste o titulech. V kariéře už jich máte z Česka a Belgie pět. Hlad po trofejích vás tedy neopouští?
„Pět titulů je sice hezkých, ale dva z nich nepočítám. Ty belgické, neměl jsem na nich zásluhu. Tři v Česku ano, je to sice hezká bilance, ale teď jsem tady ve Slavii a chci vyhrát titul tady.“
A co motivace v podobě evropských pohárů? Slavia už brzy nastoupí ve třetím předkole Ligy mistrů?
„I když jsem mohl hrát evropské poháry v PAOKu a Bruggách, tak jsem sem chtěl opravdu moc. Jsem rád, že Slavia bude hrát evropské poháry a myslím, že bude hrát důstojnou roli.“
Zmínil jste řecký PAOK, kterému jste důležitým gólem pomohl vyhrát tamní pohár. Fanoušci asi museli šílet, že?
„Řeknu to od začátku. Po příchodu do Soluně jsem viděl, že fanoušci jsou blázni do fotbalu, fanatici, že tím žijí. Říkali mi, že když dám gól Olympiakosu, tak je to, jak kdybych jich dal deset.“
A vy jste to dokázal, v 90. minutě jste trefil vítězství 2:1…
„Ano. Podařilo se mi dát vítězný gól ve finále poháru a myslím si, že lidi tam na mě jen tak nezapomenou. Chodí mi zprávy, děkovné dopisy do mé rodné vesnice. Moc jsem si to tam užil a tenhle gól bych řadil skoro nejvýš.“
Kam řadíte účast na mistrovství Evropy? Nastoupil jste do čtyř zápasů, došli jste až do čtvrtfinále.
„Byl to můj první velký turnaj stejně jako pro mnoho kluků ze Slavie. Užil jsem si to moc, byl to pro českého fanouška úspěch. Byl to velký zážitek. Myslím si, že jsme mohli postoupit o jedno kolo dál, ale to je fotbal, stává se to. Jsem šťastný, že jsem tam mohl být a že jsem mohl na hřišti odehrát nějaké minuty. Jsem spokojený.“
