Příběh skončil. Osm jabloneckých let však nikdo nesmaže. Martin Doležal ani nechce. Drsný sever si oblíbil. Na klub má jen nejlepší vzpomínky. „Jablonec je srdcová záležitost. Klub, hráči, kraj – to všechno zůstane ve mně,“ rozplývá se. Zároveň vysloví jedno přání: ať všechno dobře dopadne Miroslavu Peltovi. Kauzu majitele bude sledovat na dálku z Polska. Na jaře bude góly zachraňovat Zaglebie Lubin.
Za Jablonec nasázel devětašedesát branek, jednou bude oficiálně označený za legendu. Klub je ale momentálně v úzkých. Majitel Miroslav Pelta je nepravomocně odsouzen na šest let nepodmíněně v rozsáhlém dotačním případu, ve FORTUNA:LIZE to šlo na podzim také od devíti k pěti. Mužstvo skončilo na čtrnáctém místě a na jaře bude bojovat o holé přežití. I proto Martin Doležal přemýšlel, zda nemá zůstat a Lubin nechat ladem. „Honilo se mně to hlavou. V Jablonci jsem ale byl vážně dlouho. Potřeboval jsem novou motivaci do další práce. Osm let je osm let. Žil jsem ve stereotypu,“ vysvětluje jednatřicetiletý kanonýr.
Po osmi dlouhých letech jste změnil působiště. Jak to vstřebáváte?
„V Polsku jsem zatím jen pár dní. Po dvou dnech jsme navíc odletěli na soustředění do Turecka. Ale zatím je to dobré. Na všechno si zvykám. Koukám, co je okolo mě nového a pomalu se adaptuju. Kluci v kabině jsou úplně v pohodě, přijali mě v klidu. Myslím, že se tady budu cítit výborně. V Turecku se ještě víc seznámíme. Na angažmá v Lubinu vidím jen superlativy. Vážně jsem spokojený.“
Čeští hráči po příchodu do Polska docela koukají, jak to u sousedů funguje. Jsou příjemně zaskočení z podmínek pro trénink i regeneraci, z krásných stadionů. Získal jste v Lubinu stejné poznatky?
„Ano. Polsku hodně pomohlo mistrovství Evropy v roce 2012. Postavily se úžasné stadiony, došlo k rozvoji fotbalu. Vlastně všechna mužstva Ekstraklasy mají skvělé arény. Konkrétně v Lubinu nemusíme nikam odjíždět. Hned vedle stadionu (Lubin City Stadium, kapacita 16100 diváků) je sedm tréninkových hřišť. I zázemí je výborné. Fakt si nemám na co stěžovat.“
Nejste trochu v Jiříkově vidění? Oproti Jablonci to musí být obrovská změna.
„Připouštím, změna to je. V Jablonci jsme na každý trénink dojížděli, tady člověk vyjde z kabiny a za chviličku je na hřišti. Je to prostě jinačí. Tím si ale na Jablonec nestěžuju. Měl jsem to tam rád.“
Usnadňují vám aklimatizaci i dva krajané – Tomáš Zajíc a Erik Daniel?
„Je super, že jsou tady. Od začátku s nimi všechno probírám. Vzali si mě pod křídla, vysvětlují mi, jak to v klubu chodí, dovedou přijít s radou. Vstup do nového angažmá mám snadnější.“
Zaglebie je po podzimu až na čtrnáctém místě tabulky, čtyři body od sestupu. První polovina sezony se mužstvu nepovedla. Víte proč?
„Myslím, že teď se hodně věcí změní. Přišel nový trenér Piotr Stokowec. Má mít úplně odlišnou vizi, než předchozí kouč. Co jsem se bavil s Tomem, tak na podzim se mužstvu moc nedařilo. Prý šlo o strašně zvláštní podzim, jen bránili, moc nechodili do útoku… Pod Stokowcem má nastat změna. Před odletem do Turecka jsme pilovali taktiku, je evidentní, že na to bude trenér dbát. Před každým tréninkem máme taktická videa, drilujeme ji i na hřišti. Je pouze otázkou času, abychom si zvykli, co po nás vyžaduje. Myslím, že to bude ku prospěchu celého týmu.“
Nechci se v žádném případě dotknout trenéra Petra Rady, ale v Jablonci jste u videa nevysedávali.
„Každý kouč je něčím specifický. Pan Rada na videa opravdu nebyl. Z druhé strany to není jen o tom. Vezměte si, co s Jabloncem dokázal. Jak nás dal dohromady, na hřišti jsme fungovali i bez vysedávání u videorozborů. A to, že se to na podzim rozsypalo, je dáno odchodem klíčových hráčů za poslední roky. Měli jsme dobré sezony, kluci se v důsledku toho prodávali… Je těžké za této situace držet vysokou úroveň. Přišlo to na nás, nastal útlum, ale čtyři roky jsme hráli nahoře. Největší podíl na podzimním průšvihu máme my hráči. Nedokázali jsme zápasy uhrávat do dobrých výsledků a strašně nás srážely individuální chyby.“
K Jablonci se ještě dostaneme, poslední dotaz na Lubin. Jaký je plán pro jaro? Pouhé udržení Ekstraklasy?
„V Zaglebie se o záchraně vůbec nemluví, mužstvo je dobré, je to vidět na každém tréninku. Na podzim se prostě nedařilo, výsledkově i herně to nebylo ono, proto se činí změny, aby jaro bylo mnohem lepší. Co jsem pochytil, kluci měli problémy s psychikou. Jakmile inkasovali první, zápasy nebyli schopni otáčet. Problémů ale bylo asi víc. Na šesté místo nám schází devět bodů, tabulka je strašně vyrovnaná, zápasy jakbysmet. Rozhodovat budou detaily. Když se nám podaří vstup do jara, za pět zápasů můžeme být nahoře.“
Když se v Jablonci váš přestup definitivně upekl, přepadla vás nostalgie? Či snad smutek, že končí něco krásného?
„Nostalgie mně rozhodně pohltila. Nemá cenu to zapírat. V klubu jsem byl osm let, každý den chodil do stejné kabiny… S Vlastou Hrubým, Tomášem Hübschmanem a Vojtou Kubistou. S těmito kluky jsem byl v Jablonci od začátku. Něco jsme spolu prožili, něco vybudovali, lidské pouto je mezi námi větší. Ale i na ostatní budu rád vzpomínat. Za celou éru jsem s nikým neměl problém, kabina fungovala vždycky dobře. Jak by ne, když všechno řídil Tom. Jediné, co mě mrzí, je poslední půlsezona. Nicméně věřím, že to kluci zdárně zvládnou. Jakmile vyhrají první dva zápasy (doma Olomouc, venku Karviná), tak se odrazí do středu tabulky a budou mít klid na práci.“
Bylo loučení s některými hráči, či zaměstnanci obzvlášť dojemné?
„Úplně na to nejsem. (usměje se) Takže to dojemné moc nebylo. S klukama jsem navíc stále v kontaktu. Popřál jsem jim štěstí, budou ho potřebovat. Šlo o normální rozloučení. Až se vrátím z Turecka a v Polsku zařídím bydlení pro rodinu, určitě se do Jablonce přijedu podívat. Bude víc času si popovídat.“
Jablonec jste opustil v mimořádně těžké situaci. Přemýšlel jste, zda nezůstat a na jaře přispět góly k záchraně?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
