Trenéři Dukly: Isife má světový potenciál. Hašek je kritický motor. Kde berou posily?

Jejich chemie jasně ukazuje, že si skvěle sedli i po lidské stránce. „Pro mě je to to rozhodující. Kdyby mě to nebavilo, okamžitě končím,“ doplňuje Nikl.

Klíčová je v tomto ohledu i spolupráce s novým sportovním manažerem Martinem Haškem. „Kolikrát máme z tréninku skvělý pocit a on přijde a řekne, že to bylo hrozný. Nedává nám čočku, aby nás srazil – drží nás v kolejích, abychom nevybočovali a nebyli spokojení. Já jsem z něj naprosto nadšený,“ pochvaluje si kooperaci Rodinger.

Na Dukle jste se sešli v létě jako tři hlavní trenéři – jak se tahle spolupráce dávala dohromady?
Holoubek: „Do Dukly přišel nový majitel i sportovní ředitel a řešili jsme to s nimi. Dostal jsem nabídku a hledali jsme k sobě kluky, kteří by do toho projektu šli. Proto jsme oslovili Dominika a Marka. Pak už to bylo na nich a jsem moc rád, že se rozhodli pro Duklu.“
Nikl: „Máme hlavního trenéra a dva další trenéry. Já jsem asi přibyl poslední – byl jsem na Žižkově, po konci jsem odjel na dovolenou a najednou volal David, jestli bychom se nesešli, jestli bych neměl zájem se připojit. Po návratu jsme se potkali i s Martinem Haškem, celý projekt mi nastínili, co očekávají a jak by všechno mělo fungovat. Líbilo se mi to, šel jsem do toho a zatím musím říct – velká spokojenost.“
Rodinger: „S Davidem jsem měl schůzku už někdy na podzim, ale nebylo to kvůli Dukle. Bavili jsme se a říkal jsem mu, že chci udělat krok nahoru. Druhou schůzku jsme měli na konci sezony a domluvili jsme se, že mě vezme pod křídla. Pak přišel Mára, což je taky skvělý. Jsem nadšený.“

Znali jste se všichni dopředu?
Holoubek: „Ne, věděli jsme o sobě z fotbalového prostředí. Máru jsem neznal osobně, Dominika taky jen málo. Reálně jsme se potkali až na Dukle v kanceláři první den, kdy jsme začali s týmem.“

Z vaší debaty před rozhovorem mám pocit, že jste si lidsky sedli.
Holoubek: „Myslím, že jo, a jsem za to rád. Dukla je malý klub, dělá to málo lidí a všichni jsou oddaní fotbalu i Dukle. To vytváří dobrou atmosféru, která se přenáší i do kanceláří. Kluci jsou skvělí a hlavně jsou to skvělý lidi. To je podle mě zásadní.“

Jak moc je klíčové si lidsky sednout v trenérském štábu?
Nikl: „Pro mě rozhodující. Kdyby mě to nebavilo, okamžitě končím. Lidskost, soudržnost, parta – to je pro mě zásadní.“

Před příchodem na Julisku jste všichni působili v roli hlavních trenérů a jste silné osobnosti. Jak tedy funguje chemie ve vašem týmu? Jak máte nastavené kompetence?
Rodinger: „David, majitel Matěj Turek a sportovní ředitel Martin Hašek vytvořili skvělé prostředí. Jak je vše nastavené už shora je klíčová věc a propouští se to dolů. Pak se líp pracuje a chodí do práce. Já žiju svůj sen.“

Davide, co si k vám mohou ostatní trenéři dovolit, když se bavíte třeba o sestavě?
Holoubek: „Základ je v lidské rovině. Chováme se k sobě jako v normálním životě. Já bych pak měl mít poslední slovo, ale my hodně diskutujeme a vždycky všechno rozebereme do součástek. Každý řekne názor a ono to z toho nakonec samo vyplyne. Ještě se nestalo, že bych to musel ‚rozhodnout‘ přes všechny. Kluci fotbal vidí dobře a vždycky si to najde správnou cestu.“
Nikl: „Není to jen o tom říct, ale argumentujeme. Ne pokaždé se shodneme hned, ale diskuzí a argumenty dojdeme ke shodě. Velký rozkol jsme neměli.“
Rodinger: „Já jsem v týmu nejmladší, ale nebojím se říct cokoliv. To je klíčové. Kdokoliv něco řekne, tak má šanci obhájit svůj postoj.“

Takže se vám ještě nestalo, že byste se přeli až do poslední chvíle a nikdo nechtěl ustoupit?
Holoubek: „Zatím ne. Když je argument silný, tak vyhraje.“

Jak máte rozdělené konkrétní činnosti – standardky, obrana, gólmani atd.?
Holoubek: „Nastavilo se to přirozeně podle toho, co koho baví. Chci, aby všechny práce bavila, chodili do ní nadšení a mohli se realizovat. Když to má hlavu a patu, tak si kluci v podstatě můžou dělat, co chtějí. Dominik je skvělý na standardní situace a zaměřuje se víc na ofenzivu, Mára zase z pohledu bývalého stopera na defenzivu a presink, což ukazoval i dřív v Budějovicích nebo na Žižkově. Nebojíme se role prolínat, doplňovat a pomáhat si.“

Davide, měl jste před letním příchodem do Dukly i jiné nabídky?
Holoubek: „Měl jsem nabídky ze zahraničí, ale oslovilo mě, co říkali Martin Hašek s Matějem Turkem. Sedlo mi to, jak to chtějí zvedat a zlepšovat. Líbilo se mi, že chtěli víc mladších hráčů, což mě dlouhodobě baví, stejně jako práce se zahraničními hráči. Tenhle mix nás trenérsky hodně posouvá: Míchá se čeština s angličtinou, což jsem já nikdy pořádně nezažil a je to strašně obohacující.“

A co vy, Dominiku a Marku. Nezvažovali jste jiné možnosti?
Rodinger: „Já si určitě nemohl vybírat. Od začátku jsem byl rozhodnutý. Projekt dává smysl, mám to dvě minuty od baráku, babička s dědou navíc byli velcí Dukláci. Věděl jsem, že tohle chci, i kdyby přišlo cokoliv jiného.“
Nikl: „Taky mám k Dukle částečně osobní vztah. Můj syn přestoupil z Příbrami do U18 na Dukle a postoupili do celostátní ligy. Pak tady byl ještě rok nebo dva v béčku. A moje neteř dělá kondiční trenérku u mládeže a u holek na Dukle. Jinak jsem samozřejmě Bohemák. Měl jsem sice i jiné nabídky, jednu i docela konkrétní, ale oslovilo mě, jak se to tady chce dělat a zatím jsem velmi spokojený.“

Prozradíte, odkud ta nabídka byla?
Nikl: „Můžu říct, že z Česka, víc ne.“

Kritický motor Hašek

Jako sportovní ředitel je nad vámi další bývalý trenér – Martin Hašek. Jak funguje spolupráce s ním – nekecá vám třeba do sestavy?