Ideálem slávistického útočníka – prototypem – se za poslední roky stal Jan Kuchta. Pohyblivý hráč se solidní technikou a s vysokou produktivitou. Takového nahradit, pozdrav pánbůh… Tím, kdo by se o to mohl alespoň částečně pokusit, by mohl být sparťan s přeběhlickými úmysly Matěj Pulkrab. Deník Sport zkoumá tuto parabolu a Pulkrabův potenciální přínos pro mužstvo Jindřicha Trpišovského.
Na góly sedm ku devíti. V asistencích jedna ku dvěma. Mezi Matějem Pulkrabem a Janem Kuchtou je z hlediska klasické produktivity v této sezoně celkem titěrný rozdíl ve prospěch bývalého slávisty. Ten budoucí, smíme-li ho tak nazývat, ovšem potřebuje na své trefy o dost méně času, navíc je důraznější a silnější ve vzduchu.
Směle do srovnávání.
„Jsou si v lecčems podobní,“ hlásil už na podzim v pořadu iSport.cz Ligový insider Vladimír Šmicer, když dostal otázku na oba hráče. Kuchta byl tou dobou už druhou sezonu stabilní ofenzivní oporou Slavie, Pulkrab z pozice sparťanské dvojky pomáhal dělat svému mužstvu body. Leckdy v podobném stylu, takže náběh do vápna, ideální výběr místa, jednoduché pohotové zakončení a šup, ruce nahoru.
„Oba umí dát branku z ničeho. Prostě tam jsou a umí správně natočit nohu, nebo načasovat hlavičku. Oba jsou hráči do šestnáctky, umí se v ní skvěle orientovat,“ potvrzoval trenér Pavel Hoftych, jenž Pulkraba s Kuchtou vedl v reprezentační devatenáctce.
„Měli jsme tenhle ročník 97 s Pavlem Malurou postavený hodně týmově, vepředu tři útočníci Kuchta-Pulkrab-Mihálik, alternativy za ně byly ještě Klíma a Ladra, velmi silný ročník,“ rozpomněl se Hoftych.
„Kuchta je ale lepší běžec a líp napadá, vydrží déle vyšší tempo zápasu a víc mu taky drží zdraví,“ doplňuje Hoftych.
Pulkrabovi se totiž v nedávné minulosti opakovaně vracely zdravotní problémy, a to od března 2019, kdy prodělal komplikované zranění achillovky, které ho vyřadilo na celý zbytek kalendářního roku. Naposledy byl mimo hru na začátku tohoto jara, kdy měsíc a půl léčil natažený sval. Hráčovo okolí se nicméně shoduje, že nejde ani tak o chronické potíže, jako spíš o důsledky jeho fyzické a důrazné hry, která se čas od času obrátí proti němu.
Kuchta ve své kariéře tyhle starosti skoro neřeší, snad jen s výjimkou loňského podzimu, kdy ho trápily bolesti spojené s výskytem ledvinových kamenů. Zvládá vysoké zápasové vypětí a intenzitu hry, Trpišovskému se přesně hodila jeho důslednost při napadání soupeře a práce na velkém rozsahu hřiště, k čemuž mu vždycky pomáhal dobrý pohyb, o němž hovoří Hoftych.
Pulkrab je hráčem spíš do poslední třetiny hřiště. Veškerou svou energii využívá k útočným soubojům ve vápně soupeře a k jednoduchému, ale docela preciznímu zakončení.
Na gól v této sezoně potřebuje ani ne 84 minut, u Kuchty je to přes 109. Důležité zjištění taky je, že sparťanský útočník umí zakončovat i z těžších pozic, podle statistiky očekávaných gólů měl být v tomto momentu na necelých pěti zásazích, má jich ale sedm, zatímco Kuchta téměř přesně tuto metriku kopíruje.
Přece jen znatelnější je přínos bývalého slávisty v otevřené hře a zapojování do ofenzivních akcí jako „tvořivý“ hráč. Spoluhráčům nahrál do deseti gólových šancí, kdežto Pulkrab jen do čtyř.
Jestli si v něčem oba nezadají, pak je to v celkových ligových statistikách. Shodně mají sedm sezon v nejvyšší soutěži, dokonce i na zápas stejně startů – 110. Pulkrab dal dohromady 38 branek, Kuchta 37… První šest asistencí, druhý sedm… Až kuriózní, jako by si jeden stoupnul před zrcadlo, a v odrazu se mu objevil druhý.
O úplné kopie ale nejde, Kuchta vítězí na výdrž a kombinaci. Pulkrab zase na větší efektivitu.
