Bylo to do očí bijící. A nikoli poprvé. Jestli něco potápělo fotbalovou Spartu pod vedením trenéra Pavla Vrby, byly to časté chyby v defenzivě – a při obranných standardních situacích. Při těch je zapotřebí vyrazit za balonem jako za kořistí, která se nesmí dostat k soupeři, a nekompromisně ho odpálit od brány. Jenže Letenští dopřávají rivalům nečekaný luxus. Jako naposledy v neděli v Plzni, hlavně při prvním gólu Jeana-Davida Beauguela. Proč tomu tak je?
Byl to čítankový příklad, jak... nebránit standardní situaci. Nota bene v případě, když víte, že se vám do pokutového území postaví věž à la Beauguel, takže je nutné vyhlásit stav ohrožení ve vzdušném prostoru. Přesto Sparta při rohu v 8. minutě zápasu 3. kola nadstavby dovolila Beauguelovi skórovat s nesnesitelnou lehkostí. „Kdyby alespoň musel vyskočit, ale byl to de facto souboj na zemi,“ diví se i bývalý sparťanský kouč Václav Kotal.
S francouzským fotbalovým bombardérem svedl souboj Adam Hložek. Tedy souboj maximálně v uvozovkách – choval se totiž tak, že absolutně nemohl uspět. Beauguela se sice snažil zprvu držet, ale pak totálně odpadl. Zatímco v šestnáctce soupeře je extrémní hrozbou a dokáže si v ofenzivě ve vzduchu poradit, při plnění obranných povinností si nikoli poprvé vedl víc než rozpačitě. „Už v minulosti při nějaké standardce takhle figuroval,“ vzpomíná kouč, jenž také Hložka ve Spartě vedl.
Gól Jeana-Davida Beauguela na 1:0
Při prvním sparťanském gólu selhal v souboji s Jeanem-Davidem Beauguelem Adam Hložek, ovšem Dávid Hancko ani nikdo jiný ze zónově bránících hráčů mu nepomohl. Úder ovšem hrozil i odjinud: za celou obrannou sparťanskou řadou vyplul bek Radim Řezník....
Klíčová otázka zní: proč vůbec Beauguela hlídal devatenáctiletý útočník? Na první dobrou to vyvolává pochybnosti o správném výběru vhodného strážce. Ostatně, podobně jako když třeba nedávno jiného plzeňského čahouna Tomáše Chorého v Edenu jen stínoval při gólu na 1:1 slávistický bek Alexander Bah. Souvisí to s rozdělením rolí při kombinovaném bránění standardek, kdy se Sparta snaží skloubit zónu, kdy hráči hlídají prostor, s osobním bráněním.
„Hráči, kteří hlídají soupeře osobně, nebývají hlavičkáři, útočníkovi ztěžují pozici,“ popisuje trenér a bývalý výtečný stoper Luděk Klusáček. Hlavní důvod letenského zaváhání proto spatřuje jinde. „Hodně se mluví o chybě Hložka, ale já největší problém vidím u hráčů ze zóny, kterými byli Dávid Hancko nebo Ladislav Krejčí mladší,“ upozorňuje. Shoduje se v tom s Kotalem, vyhlášeným expertem na defenzivu. „Do souboje s Beauguelem by měl jít nejen Hložek, ale i hráč ze zóny,“ připojuje.
Sparťané se prohřešili proti základním fotbalovým „přikázáním“. První hráč v obranné linii, pokud nestojí u tyče, hlídá eventuální krátkou rozehrávku rivala. „Druhý hráč ze zóny by měl jít za každou cenu do všech míčů, které jdou do jeho prostoru,“ má jasno Kotal. „Souboj ve vzduchu by měl absolvovat on,“ souhlasí Klusáček. Už jen proto, že protihráči mohou použít clonu – a v tomto konkrétním případě Hložka vyčleněného na Beauguela odstavit. „Spoléhat se na to, že strážce nenechá protihráče hlavičkovat, je hrozné riziko,“ varuje Kotal, známý zastánce zdvojování. Ohrožení se navíc zvyšuje, pokud jde míč do první třetiny pokutového území. „Brankář se tam nedostane, zvlášť když je centr dobře kopnutý.“
Jenže přesně zmíněného hazardu se sparťané dopustili a doplatili na to. Nejblíže byl slovenský stoper Hancko, jenže v rozhodující chvíli nevyvinul žádnou aktivitu, což platilo i o jeho parťácích. Výborný hlavičkář Krejčí mladší stál až za Beauguelem a jen „pro formu“ povyskočil, kdyby míč prošel za plzeňského snajpra, kde číhal další plzeňský úderník Lukáš Hejda. „Musejí jít aktivně do balonu, hledat ho,“ podotýká Klusáček. „Beauguel hlavičkuje metr od malého vápna a co tam dělají hráči v zóně? Nikdo z ostatních sparťanů se absolutně neúčastní, všichni hráči v zóně jsou pasivní, to je špatně,“ netají.
Gól Lukáše Hejdy na 3:0
Sparta prohraje hned dva souboje. Nejprve Tomáš Wiesner s Jhonem Mosquerou, před obrannou linií by přitom pro větší bezpečí asi měl stát vyčleněný hráč, aby nižší balony odvracel a nepouštěl je do těžkých osobních duelů. Druhý střet prohrává s Lukášem Hejdou znovu Adam Hložek.
Prakticky totožný sparťanský nedostatek se ukázal i při třetím gólu. V úvodní fázi gólové akce tentokrát bránil nedůrazně Tomáš Wiesner Jhona Mosqueru. Ten míč tečoval za sebe a do sítě ho opět přes nedůsledného Hložka dopravil pohotově Hejda. Krejčího a spol. zaměstnali Beauguel a stoper Eduardo Santos, přesto měli pochopitelně „přesilovku“.
„Bylo to relativně podobné. Při hlavičce hráči skoro stojí. Podívejte se, co je tam sparťanů – a nikdo nereaguje,“ analyzuje Kotal. „Když balon spadne na zem, pak je otázka, čí nohu trefí. Není to jednoduché, jde taky o to mít štěstí a připraveného hráče. A Plzeň obojí měla.“
Podmínkou toho, aby přišel včasný a efektivní zásah ze zóny, je mít v kádru hráče schopné plnit popsané povinnosti. „Musíte na to mít typy ochotné do souboje jít,“ vypichuje Kotal. Když se ohlíží za svou bohatou trenérskou kariérou, vytane mu na mysl především jedno jméno: Pavel Košťál. Důrazný stoper zaujal především na štaci ve Slovanu Liberec, stejně jako Kotal působil i v Brně. „Ten na to byl ideální, hlavičkoval by, i kdyby šel do zdi...“
Jenže zatímco Košťál byl schopen ji obrazně řečeno rozbít, sparťané se před ní častokrát v sezoně jen bezradně stáli...
Co je to kombinované bránění |
|
Kromě běžného osobního bránění hráč proti hráči používá tým zónu. Hráči v ní si mají aktivně hledat míč a protínat jeho dráhu, aby se co nejefektivněji předcházelo osobním soubojům. Ty tak blízko u vlastní brány mohou dopadnout všelijak. |
