Tak stresující sezona vás ve čtyřiceti letech úplně nenakopne do další dřiny. Jablonec se třepal o prvoligový život až do poslední bitvy Skupiny o záchranu a Tomáš Hübschman (40) neví, jestli svou parádní kariéru natáhne ještě o jeden rok. Rozhodovat se bude později. „Pokud najdeme společnou řeč, něco z toho vyjde,“ podotkl neurčitě záložník.
Mohl to být váš poslední duel na vrcholové úrovni?
„V pondělí ukončíme sezonu a uvidíme, co přinesou další dny. Něco v hlavě samozřejmě mám, ale je to stejné jako jindy. Bude záležet na majiteli klubu, na trenérech.“
Co cítíte po záchraně v nejvyšší soutěži?
„Za sebe to vnímám jako úlevu a splnění povinnosti, kterou jsme chtěli a asi i měli splnit mnohem dříve. Dá se říct, že jsme si to komplikovali sami a došlo to až do posledního možného zápasu. Ten jsme nakonec i s problémy zvládli. Jsem rád, že už máme klid.“
Svazovala vám povinnost bodovat nohy, jak tvrdil trenér Jiří Vágner?
„Samozřejmě to byla pro spoustu kluků jiná situace, než na kterou byli zvyklí v posledních čtyřech letech v Jablonci. Hráli jsme nahoře, dvakrát třetí, dvakrát čtvrtí. Letos to nešlo. Měli jsme problém, dá se říct, úplně se vším. Hlavně se střílením branek, ale i s mezihrou.
Boj o záchranu je samozřejmě horší než o titul. O titul vás to baví, jdete za svým cílem. Když vyhráváte, spousta věcí se neřeší, přejde se. Když máte vítěznou vlnu, všechny problémy jdou stranou. Hrát o záchranu je o dost náročnější na psychiku. V sezoně je mnohem víc negativních věcí. Ty převládají nad pozitivními. Dost často to bylo nekoukatelné.“
A výsledky logicky špatné.
„Od února do května jsme čekali na výhru. Bylo to složitější, i když bych neřekl, že byla v kabině špatná nálada. Ale na hřišti bylo nastavení horší. Tam to bylo cítit daleko víc než mimo ně. V základní části jsme vyhráli čtyřikrát, z toho třikrát 1:0 a jednou 2:1. Pak byl i špatný start do nadstavby.
Následně přišel záblesk, dvě vítězství a trošku zklamání s Bohemkou. Jeli jsme do Zlína a každý měl v hlavě, o co hraje. Nebylo to nic jednoduchého. Zato soupeř byl zachráněný, hrál v klidu a byl lehkonohý. I když jsme po první půli vedli, neodehráli jsme ji dobře. Výsledek byl pro domácí dost krutý. Potom to Prochy nádherně trefil a až v závěru jsme to odehráli ve větším klidu.“
