Před rokem záložník Tomáš Hořava ukončil kariéru. Navzdory tiché povaze jako velká osobnost plzeňského fotbalu, která s Viktorií třikrát slavila mistrovský titul. Rozhodnutí přišlo v 33 letech a s výkonností, která by se stále hodila většině týmům ve FORTUNA:LIZE. Ale taky s artrózou kolene třetího stupně, s ní už to na profesionální úroveň nebylo. Co dělá Hořava dnes?
Kopne si už jen ve III. třídě za Radějov, kde tchánovu hospodu zdobí plzeňské dresy. A kope stále dobře, Sokol postupuje do okresního přeboru. I se spoustou zážitků. Třeba když ho dcerka při zápase přiběhla z dětského hřiště pozdravit rovnou na trávník. Kromě utkání na Hodonínsku a exhibic však uvidíte Tomáše Hořavu na pažitu už jen při trénincích mládeže na Hané.
„Naplňuje mě to. Práce mám pořád hodně, opravdu se nenudím,“ mrká vytížený otec tří dětí, který dostavěl dům a s rodinou se po konci v Plzni usadil ve Svésedlicích, malé vesnici u Olomouce.
Právě tam Hořava rozjel dráhu externího trenéra na volné noze. Založil profil na sociální síti, aby se o něm vědělo, i když by vzhledem k hezké kariéře se čtrnácti starty a třemi góly v reprezentačním dresu nemusel. Následně vytvořil oficiální webové stránky a nyní již spokojeně jezdí po okolních obcích, kde prezentuje individuální jednotky přímo na míru.
„Snažím se,“ říká tradičně až příliš skromně. „S některými kluby už spolupracujeme pravidelně, to mě těší,“ dodává vzápětí a konečně se trochu pochlubí.
I když by mohl ještě mnohem víc. Třeba tím, že sepsal vlastní trenérské desatero. Nebo že chystá letní kempy či větší projekt v podobě zevrubného manuálu mentálního koučinku. Nad sportem Hořava vždycky přemýšlel víc než ostatní. Nejen proto, že je vášnivým tenistou, dobře ví, jak je důležité být správně nastaven i coby jednotlivec. Ve Viktorii ho v závěru ovlivnil i Adrian Guľa.
„V českém fotbale je mentální příprava pořád podceňovaná, v individuálních sportech se využívá víc. Přitom jako profík už těžko zlepšíte stravu či technickou, taktickou nebo fyzickou přípravu. Ale nedostatek vidím v neopakování dobrých výkonů a vnitřním nastavení. Týmovost či vítězný charakter jsou věci, které se dají trénovat a zlepšovat. Pak to je taky na lídrech vidět, viz třeba Kuba Brabec. Každý by na tom měl pracovat co nejdříve,“ má jasno trojnásobný mistr ligy.
Kromě toho se někdejší středopolař může od září těšit na vysokoškolské studium. Byl přijat na Cyrilometodějskou teologickou fakultu Univerzity Palackého, kde si vybral obor Náboženství se zaměřením na vzdělávání. „Protože se chci podílet na výchově,“ vysvětluje. „Je fajn, když se skloubí povinnost s koníčkem nebo s něčím, co člověku přináší radost. A mě to baví moc.“
Zajímá ho však pořád i prvoligová scéna. Nezanevřel. Na Plzeň, kde strávil osm let, rozhodně ne. Poslední kolo uplynulé sezony s Baníkem, po kterém vypukly další oslavy, si nemohl nechat ujít. Stejně jako rozlučku kamaráda Davida Limberského, zahrál si za členy zlaté éry FCVP.
„Zápas s Ostravou jsem si užil, zafandil a pak se procházel i po hřišti. A následně jsem se s klukama viděl znovu, pokecali jsme,“ usmívá se Hořava. „S titulem jsem nepočítal, nicméně za celý ročník si to kluci díky vyrovnaným výkonům a pravidelnému zisku bodů zasloužili. Fotbal to možná občas nebyl úplně krásný, ale opřeli se o defenzivu a také ofenzivní hráči měli výbornou formu.“
