Jeho sportem je hokej. Rostislav Olesz (36) zažil natřískané arény v NHL, velké zápasy na olympiádě i mistrovství světa. Přesto říká, že největší adrenalin, co se atmosféry týká, zažívá na zápasech Baníku. Když to jde, je se synem pravidelně v ochozech. A s kamarády rád vyráží i na pohárové duely po celé republice.
Co vám jako první naskočí, když se řekne Baník?
„Ostrava. Rodné město, fotbal. A kultura.“
Kultura? Je to vhodné slovo k fotbalovým zápasům a všemu, co je na stadionu i mimo něj provází?
„Je. (přesvědčivě) Fotbal neodmyslitelně patří k životu, každá vesnice potřebuje fotbal a hospodu, to je základ. Ostrava je velké město a Baník klub s obrovskou, teď už stoletou tradicí. Všechno kolem Baníku je pojem. Rozumím ale tomu, že kdo se nenarodí v Ostravě, vnímá to úplně jinak. Tenhle vztah lze jen těžko pojmenovat slovy, tohle se musí žít.“
Kdy jste poprvé přišel do kontaktu s Baníkem?
„Když mě starší brácha vzal poprvé na fotbal. Oba jsme byli malí, ale tehdy ještě bylo normální, že si dva malí kluci sedli na autobus MHD a jeli sami z Poruby na Bazaly. Telefony jsme neměli, na stadionu deset, dvanáct tisíc lidí, rodiče z toho extra nadšení nebyli, ale stejně nás pustili. A bylo to krásné!“
Pamatujete si první pohled na stadion? Atmosféru?
„To nejde zapomenout.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
