Sýkora o zranění i návratu na hřiště: Olayinka do toho chodí na hraně

Tréninkové dávky na soustředění ve Španělsku bolí, ale Sýkora je nadšený. Konečně může dělat to, co má nejraději. Hrát fotbal a navíc v klubu, kde vyrůstal. Přibrzdila ho operace kolene, ale v novém roce se vrací zpátky. V hotelovém lobby s výhledem na prosluněný Benidorm rozebírá nešetrný zákrok, cestu za titulem i plány na jeho obhajobu.

Bolel návrat po dlouhém zranění?
„Ne, vůbec. Měl jsem dlouhou pauzu, takže jsem se hodně těšil, až budu moct začít aspoň něco dělat už v průběhu podzimu. V přípravě jsem mohl začít naplno, takže jsem byl šťastný. Chvilku bolelo to, že Liga mistrů pro mě skončila už takhle brzy po dvou zápasech (Sýkora odehrál před zraněním duely na Barceloně a s Interem, pozn.red.). Ale takový je fotbal, už jsem zažil pár zranění. Člověk nad tím nesmí moc přemýšlet, jít dál a snažit se vrátit co nejrychleji, aby byl připravený zase pomoct týmu a začít dělat to, co ho baví.“

Zranil jste se v září proti Slavii. Věděl jste hned, že koleno bude špatné?
„Doufal jsem, že to půjde, zkusil jsem to ještě rozběhat na hřišti. Pak jsem cítil, že mi koleno trošku skáče, říkal jsem si, že nic lehkého to nebude. Ale pořád jsem věřil, že to bude třeba jen něco natrženého nebo půjde o natažené vazy. Když se ukázalo, že je to urvané, byl to trošku šok. Ale ani jsem neměl čas nad tím přemýšlet, hned za dva dny jsem šel na operaci a pak už jsem se v tom nechtěl pitvat. Čekal jsem, že to bude lepší, ale vzal jsem to, jak to přišlo.“

Přišel vám zákrok od Olayinky, po němž jste se zranil, za hranou?
„Po zápase mi říkal, že mně nic neudělal. Pak jsem se na to koukal znovu. On je takový, že na hřišti občas běhá jak blázen, do takových soubojů chodí na hraně. Nemyslím si, že to chtěl udělat nebo hrál zákeřně, to vůbec ne.“

Omluvil se vám?
„Jak jsem říkal – po zápase tvrdil, že to nic nebylo, že nic neudělal. Odehrál jsem balon, noha mi nějak pokračovala, on do toho vběhl. S odstupem času