Gebre Selassie ukončil kariéru. Jinak, než chtěl: Málokdy jde vše podle plánu
That’s it. See you on the other side. Uzavřeno, uvidíme se na druhé straně. Theo Gebre Selassie, kapitán fotbalového Liberce a nezpochybnitelná legenda Werderu Brémy, zabalil v šestatřiceti letech kariéru. Na konci skvělé cesty se najde jeden malý výmol.
Psalo se datum prvního března, do Liberce dorazila Sparta ke čtvrtfinálovému duelu poháru. Ve 34. minutě Lukáš Haraslín nešťastně upadl na Thea Gebre Selassieho. Diagnóza byla blesková a nepříjemná, zlomená noha. „Byla to prostě smůla, že se to takhle sešlo,“ pronesl obránce.
Bylo jasné, že bývalý reprezentant přijde o zbytek sezony.
Na stadionu Slovanu však všichni věřili, že do další sezony vstoupí jako hráč. Sám Gebre nikdy veřejně neoznámil, jak se rozhodne. Podobné to ostatně bylo také minulé léto, kdy vzal čas verdikt - nakonec pozitivní.
Tentokrát je to jinak. Padla, navíc bek na Twitteru uvedl, že nejde o náhlý krok. „S tímto rozhodnutím jsem do této sezóny šel,“ uvedl. A také narazil na fakt, že nemohl poslední profesionální rok dokopat na trávníku. „Pochopitelně jsem si přál loučit se na hřišti. Nicméně, jak to v životě bývá a ve sportu zejména, tak málokdy jde vše dle plánu.“
Pro tým to bude oslabení, ne že ne. Přes věk je Gebre Selassie špička, navíc ovlivňuje kabinu. Proto byl zvolen kapitánem, i když tuto funkci dlouho držel ve Slovanu další mazák Jan Mikula. O kapitánově postavení svědčí i tato statistika. Do zlomeniny mohl absolvovat v lize jednadvacet utkání. Chyběl v pěti, dvakrát kvůli trestu, třikrát kvůli zranění. Do zbylých šestnácti utkání šel vždy jako člen základní sestavy.
„I přesto jsem si vnitřně jistý, že je to pro mě správné rozhodnutí. S vědomím toho, že kdybych chtěl, tak na to ještě mám,“ napsal. „Končit za situace opačné bylo a je pro mě nepředstavitelné.“
Gebre Selassie v kariéře vyhrál dva tituly se Slavií, jeden se Slovanem. V Brémách působil devět let. Za reprezentaci odkopal padesát čtyři zápasů, nastoupil na dvou evropských šampionátech (2012, 2016).
„Chtěl bych poděkovat všem svým trenérům, kteří mě vedli! Všem spoluhráčům, kteří se se mnou snažili o ty nejlepší výsledky! Všem klubům a jejich fanouškům, kteří mě podporovali! Zejména patří velké poděkování mojí rodině! Po celou dobu pro mě byla oporou a záchytným bodem za jakékoliv situace. Bylo mi ctí,“ uzavřel.
