Ve Slovácku si postavil trenérský pomník. Tým ze skromného klubu udělal pod jeho vedením veleskok z hlubin tuzemské ligy až do Evropy. Před Vánoci se ocitl mezi nejvážnějšími kandidáty na místo hlavního kouče reprezentačního áčka. Martin Svědík nakonec nejprestižnější trenérský džob v republice nedostal, ale nejvyšší ambice neztratil. „Bez nich se nemůžete posouvat,“ upozorňuje.
Když výkonný výbor fotbalové asociace zkraje ledna odklepl jmenování Ivana Haška novým koučem národního mužstva, řada lidí zvolala: „Svědík by byl lepší!“
Náročný trenér přijal verdikt ze Strahova v klidu.
„S reprezentací nebylo vůbec nic,“ ujišťuje v kavárně obchodního centra v Pardubicích, nedaleko od jeho domova.
Nedošlo ani k žádnému oťukávání?
„Nikdo mě nekontaktoval. Ale především - reprezentace už svého trenéra a realizační tým má, a to je důležité. Ivan Hašek je velká osobnost a vybral si skvělé asistenty. Věřím a fandím jejich práci. Já mám svou práci v klubu, kde neustále sbírám nové zkušenosti a poznatky. Pracovní a mezilidské vztahy, které jsem si tam vybudoval, jsou velmi cenné a hodí se do zdravých ambic, které mám.“
Co si máme představit pod zdravými ambicemi?
„Nemám takové ambice, že něco musí být hned. Řekl bych, že mám ambice pokorné a spojené s rozumnou pracovitou cestou. To znamená, že když má něco přijít, tak to přijde. Ale nikdy v této práci nedostanete nic zadarmo.“
Takže když reprezentace padla, pro vás se nic neděje?
„Neděje, ale věřím, že správná doba někdy přijde. Tak to beru. A netýká se to jen reprezentace, ale i dalších výzev. Záleží na tom, jak budu pracovat, jak se bude dařit mužstvu. A taky musí mít člověk štěstí na prostředí, ve kterém je. Na lidi, kteří s vámi pracují nebo vás obklopují. Když se na ně můžete spolehnout, pomůžou vám, když je nejhůře. Je důležité, aby se všichni ztotožnili s trenérovou prací a tahle společná práce ho pak vyšvihla někam jinam.“
Fotbal je zkrátka týmová hra.
„A platí to jak pro hráče, realizační týmy, tak pro funkcionáře i vedení. Jak na klubové, tak na reprezentační úrovni. Chci tím říct, že všechny věci kolem jako trenér sám neovlivníte a potřebujete k tomu skvěle pracující TÝM. Já si vážím, že mám ve Slovácku smlouvu do roku 2025, a vše ostatní nechávám volně plynout. Víc to nemá smysl rozebírat. Soustředím se na práci v klubu.“
Ve Slovácku jste už pět let.
„A šestou sezonu.“
Nakolik současná hra splňuje vaše představy, s kterými jste do klubu přišel?
„Mělo to svůj vývoj, který souvisí i třeba s odchody a příchody hráčů. Takže se pohybujeme po určité křivce. Na začátku jsme se hodně zaměřili na organizaci v obranné fázi. Bylo potřeba i zjednodušit a zpřímočařit ofenzivu. Když jsem si dělal před příchodem do klubu analýzu, nebylo to tak, že by Slovácko nekombinovalo na vlastní polovině, ale neumělo to potom zužitkovat v přechodové fázi. Tým ztrácel míče v důležitých prostorech na vlastní polovině a pak z toho byly nebezpečné situace před jeho brankou. Proto byla důležitá lepší a rychlejší přechodová fáze. Taky jsme museli najít ideální sestavu. Takže bylo důležité si zanalyzovat kádr a vyhodnotit si, co si s danými hráči můžete dovolit hrát v obranné a útočné fázi. Takhle to mám nastavené vždycky. Pokud někam jdu, nejprve si vyhodnotím, na co kádr má. I když realitu stejně poznáte až postupně.“
Protože videozáznamy a statistiky všechno neukážou.
„Důležité je poznat charakter a mentální nastavení jednotlivých hráčů. A to se pozná až v praxi. Hrajete třeba o záchranu a až tam vidíte, jak se který hráč chová pod tímhle tlakem na hřišti. Vy si tyhle informace průběžně vyhodnocujete, podle nich sestavujete silné jádro a na něj nabalujete další hráče. Hru do defenzivy jsme postupně vypilovali tak, že jsme dostávali minimálně gólů. Ale naopak jsme v prvních dvou sezonách měli problémy se střílením gólů. A tak jsme hledali vhodné typy hráčů, kteří by nám pomohli zlepšit produktivitu. Současně ale musíte vnímat možnosti klubu, které jsou u nás skromnějšího charakteru.“
Když jste ke všemu přihlédli, našli jste Václava Jurečku.
„Venca se u nás rok trápil. Přišel v době, kdy v Opavě pouze trénoval s B-týmem a pak léčil zranění. Ale pak se do toho dostal. Postupně se vyprofilovávali i další hráči. Třeba Lukáš Sadílek. Když jsme přišli k týmu, moc nehrál. Ale my jsme věděli, že je do našeho systému super. Protože měl velký fyzický fond, byl poctivý, uměl s balonem. Věděl jsem velmi dobře, co umí z reprezentace do dvaceti let, kde jsem ho vedl a patřil k nejlepším. Akorát se musel usměrnit.“
V čem?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
