Tvrdík a Čupr, velký rozhovor: Jak působí trenéři a majitelé za kulisami

Já miluju derby, je to pro mě nejlepší fotbalová věc na světě. V tomto týdnu budou hned dvě. Ve středu jedno pohárové, v neděli druhé ligové. Kdy jste při derby cítili největší radost?
František Čupr: „Já osobně největší radost asi při posledním domácím derby, které díky tomu potom směřovalo k titulu, takže to by asi největší radost.“
Jaroslav Tvrdík: „Ve mně asi největší emoce nezanechává vítězné derby, ale derby, které se hrálo na Spartě a které jsme prohrávali 3:0. Já už jsem byl zralý v poločase vypnout jako televizi a nekoukat, a pak jsme vyrovnali na 3:3. Milan Škoda dával gól v podstatě nastaveném čase, to je pro mě derby s největšími emocemi. V každém derby je velká emoce, ale tohle je pro mě hodně silný zážitek. Ta bojovnost týmu mě dodneška… Přál bych si, abychom takhle hráli každý zápas.“

Na který naopak vzpomínáte neradi?
Tvrdík: „Na to, které tady před chvílí řekl František. (smích) Já jsem měl tu čest, že jsme dlouho měli nějakou éru derby bez porážky. Teď jsme ve vyrovnané éře, Sparta je těžký soupeř, takže samozřejmě to poslední derby, které rozhodlo o titulu a ve kterém jsme byli neúspěšní, je ve mně v této chvíli něčím, co chceme napravit. Hned tento týden.“
Čupr: „Řeknu dvě. Jedno domácí derby 0:3, což není tak dávno. A samozřejmě mě mrzel výsledek finále MOL Cupu, protože když jste na domácím stadionu a vidíte slavit soupeře, to zamrzí.“

Nás novináře mísení nejlepších týmů nějak přitahuje. Tak se ptám, je někdo z kádru soupeře, koho byste si dovedl představit, že by pomohl Spartě v derby? Holeš, Zima…
Čupr: „Tak je samozřejmě potřeba vnímat, že máme rádi svoje hráče. Já bych nepoužil někoho z kádru stávající Slavie, abych zachoval určité dekorum. Já jsem měl rád Ondru Lingra, kterého jsem vnímal jako takový ten gamechanger faktor. Vždycky přišel a uměl dát gól, to se mi na něm líbilo.“
Tvrdík: „Dneska jsme touto diskusí prolomili ledy, tak já budu otevřenější. Když se ohlédnu, považuju za chybu jedno své rozhodnutí. Já a můj tehdejší sportovní ředitel jsme seděli v hotelu Mandarin s manažerem panem Paskou a on nás upozorňoval na hráče, který se jmenuje Krejčí, a doporučoval ho do Slavie. Vedení sportovního úseku tehdy dospělo k závěru, že na tuto pozici hráče pořizovat nebudeme, takže skončil ve Spartě. To je bezesporu hráč, který by se mi ve Slavii líbil. Vím, že řada fanoušků se mnou nebude třeba souhlasit, ale já ho považuju za fotbalistu, který je pro mentální sílu Sparty strašně důležitou osobností. A měl jsem ho tehdy koupit. Ale skončil ve Spartě a s odstupem času mě to mrzí. Byl by skvělým hráčem ve Slavii.“

Uf, Krejčí ve Slavii… To můžeme po tomhle debatu ukončit hned na začátku…
Tvrdík: „Mohl být. Moc nechybělo. Nevím, jestli on to ví, ale…“

Jak se vlastně díváte na ty takzvané přeběhlíky z obou týmů? Pár jich bylo, pár jich možná bude. Stanciu, Plavšič, Honza Kuchta.
Tvrdík: „Asi se s Františkem shodneme, že to ani jedna strana určitě nemá jako preferované řešení. Já na to mám dva odlišné pohledy. Já jsem ve čtvrtek koukal na zápas Sparty s Galatasaray. A když tam nastupoval Jarda Zelený, tak to je pro mě typologicky hráč, jehož angažování ve Spartě mi prostě nevadí. U nás sice byl, ale z nějakých důvodů mu angažmá nevyšlo, a jestli chcete hrát v Česku úplně top fotbal, tak musíte do Slavie nebo do Sparty. Já jsem mu ve čtvrtek držel palce a vlastně mu to přeju. No, a pak jsou jiné, trošku kontroverznější postupy nebo přestupy. Už jsem říkal v minulosti, že Honza Kuchta byl pro mě trošku kontroverznější. Ale ne snad proto, že bych až jako neunášel, že šel k našemu konkurentovi. Mě spíš tehdy mrzelo, že v té době, když jsem se léčil s rakovinou a šel jsem kvůli němu do práce, tak nás nechal poměrně dlouho v představě, že se vrací k nám. Lidsky mě mrzelo, že s námi hrál nějakou delší dobu takovou zvláštní partii. Kdyby nám na samém začátku řekl, že míří k soupeři, tak bychom to akceptovali a respektovali.“
Čupr: „Já mám stejný názor jako Jaroslav. Pro klub a jeho management je vždy složité mentálně uchopit, že hráč, od kterého očekáváte, že bude bojovat za váš klub a nechá na hřišti všechno, jde k největšímu soupeři. Trošku jiný pohled mám u hráčů, kteří se vracejí ze zahraničí – nelíbí se jim tam, neuspějí nebo mají rodinné důvody. Navíc nutně nemusí v tu chvíli nutně pasovat do koncepce svého původního klubu, což byl třeba případ Kuby Jankta. Takový přestup se dá pochopit. Nicméně přestupy typu Srdjana Plavšiče, kdy napřímo odchází ke svému největšímu konkurentovi, tak tady si myslím, že nejde o správné rozhodnutí takových hráčů.“

Musím se přiznat, že jsem si tehdy hned říkal, že ten kluk to bude mít těžký. A měl.
Tvrdík: „Tyhle přestupy jsou pro hráče vždycky těžké. O tom není sporu. Každý je individuální. Jankto opravdu vysílal signály, že by se vrátil do Slavie a my jsme mu nabídku nedali, protože se nám ze sportovních důvodů do našeho konceptu nehodil. Fanoušci se mnou asi nebudou souhlasit, ale očima fotbalisty, pokud chce hrát v Česku a jeho mateřský klub ho nechce, tak jde do toho druhého. To je prostě život fotbalisty. Má právo se zajistit, být úspěšný. Generálně to nechceme, takových případů by mělo být co nejméně.“

Jak byste svými slovy popsali fanouška svého klubu, jak ho vnímáte? Slávistu, sparťana.
Tvrdík: „Já si nejvíc vážím lidí, kteří fandí po generace. Slavia má dlouhou historii. Miluju lidi a příběhy, kdy prostě vidíte, že fandil děda, fandí táta, fandí syn a potom dneska vidíte fotku, na které je dítě. Ještě ani nemá občanku, ale už má členství v odboru přátel. To znamená, že to je srdeční záležitost, je to láska ke klubu, je to fandění bez ohledu na to, v jaké sportovní pozici se klub nachází. Jsou to lidé, kteří klubem žijí, kteří o něm nepřemýšlí jenom jako o doplňku svého života, ale má významné místo v jejich srdci. A já k takovýmto lidem prostě cítím obrovskou odpovědnost. Uvědomuju se, že po výhře vstávají do práce s lepší náladou, po prohře jsou smutní. Pro ně fotbal děláme a jim chceme rozdávat radost.“
Čupr: „Jaroslav měl výhodu, že mohl mluvit první, protože samozřejmě vnímání našich sparťanských fanoušků je v mých očích podobné. Sparta a Slavie jsou dva nejtradičnější kluby v České republice. Český národ se, dá se říct, majoritně dělí na sparťany a slávisty. Generačně se to dědí. Samozřejmě máme i ve svém okolí případy, což ostatně asi Jaroslav potvrdí, kdy otec je slávista, děti jsou sparťané nebo obráceně, i to se stává. Nicméně většinou, když přivedete svoje dítě na stadion, tak vidí atmosféru, jakou jsme třeba měli možnost zažít při zápase s Galatasarayem. Pak víte, že z něj vyroste sparťan. To, že klubismus pro něj bude na prvním místě, že skutečně bude podporovat svůj klub i na výjezdech, že ho bude podporovat všude v rámci Evropy, kde může bavit o fotbale nebo kde přijde do styku s jinými fotbalovými fanoušky. Takže hodnotami jsou jednoznačně klubismus, hrdost, historie, dědění vztahu ke klubu v průběhu generací.“
Tvrdík: „Musím říct, že mi je líto lidí, kteří to takto s tím děděním takto nemají. Velkým příběhem téhle situace je pro mě (poslanec) Patrik Nacher, který jako sparťan vždycky žádá o lístek na zápas Slavie, protože se svým dítětem míří k nám. Vždycky mě irituje, že dostane pozvání na Slavii a pak píše na své sociální sítě příspěvky: Tohle by se u nás na Spartě nestalo. Vím, že je sparťan, ale kvůli svému dítěti chodí na Slavii, to je takový smutný. Fandit po generace by měl být základní princip fanouškovství.“

Poslední derby. Pro spoustu lidí, fanoušků, dokonce i pro oba kouče to už bylo moc. Moc vyštengrované, obraz derby nebyl pozitivní. Má mít rivalita Sparty a Slavie nějaké hranice a byly tady překročené?
Tvrdík: „Bude se hrát 308. derby, a když je projdete, nenajdete žádné, které by nebylo speciální, emoční. A svým způsobem to patří k té atmosféře. My jsme Sparta, Slavia, dva kluby, které se z podstaty v té sportovní výkonnosti musí na hřišti trošku jakoby nenávidět. Nebojím se říct, že bez takové částečně korektní nenávisti, myslím, by to nebylo úplně normální. Co na posledním derby ale za mě nebylo v pořádku, byly některé naše nezvládnuté procesy hostitele, což mě mrzí.“

Co tím myslíte?
Tvrdík: „Třeba tentokrát už jsem dal pokyny, aby můj CEO zavolal svému protějšku do Sparty a zeptal se ho,