Švancara brání Pilaře: Když jste na sparťana foukl, tak spadl
Dělá to Václav Pilař, dělají to téměř všichni ostatní včetně stoperů. O tom je přesvědčen prvoligový mazák Petr Švancara, jehož celou kariéru provází pověst, že při kontaktu se soupeřem ochotně padá k zemi. „Teatrálnost k fotbalu, ke hře patří. Jde o to, aby to nebylo úplné filmování,“ brání plzeňského záložníka, kritizovaného za přikrášlení střetu s obráncem Lukášem Pauschekem z Bohemians 1905.
Nafilmoval Pilař proti Bohemians penaltu?
„Byl to klasický příklad, kdy útočník ucítí v těsném souboji kontakt a jak je v rychlosti, tak to neustojí a spadne. Podobná situace byla v tomto kole i v Teplicích. Obránce prostě musí nějak zareagovat, dát tam nohu, ruku, nebo se snažit odkopnout balon. Útočící hráč to ví a využije toho.“
Jenže co to následné divadélko faulovaného?
„Ano, dochází k tomu, že to útočník trošku dohraje. Přidá k tomu nějaké pohyby, rybičku nebo dá ruce nahoru. Vypadá to jako teatrální etuda. Dělá to, aby ukázal, že to faul opravdu je. Tak to bylo i u Pilaře. Provedl to skvěle, chtěl pomoct svému týmu. Penalta byla odpískaná správně. Víte, strašně těžko se to popisuje… Nemyslím, že je Pilař úplně hráč, který za každou cenu padá a simuluje. Chodí si pro faul jako já. Někdy můžeme gólmana přeskočit, ale schválně tam necháme nohu, aby do nás ťukl. Tak to prostě je, bylo a bude. Je v tom chytrost hráče, nic jiného.“
Proč jste měl pověst simulanta?
„Jako mladý jsem se párkrát přiznal, že jsem zákrok přihrál. A už se to se mnou vezlo. Dlouho mi pak penaltu nepískli. Když jsem hrál v Brně, tak na mě Honza Maroši vyloženě tlačil, ať si chodím pro fauly a máme standardky. Doma za Lužánkami před třiceti tisíci diváky to byla obrovská výhoda. Chci říct, že tohle dělají pro dobro týmu skoro všichni. Nejen útočníci, ale i stopeři a gólmani při rohu. Je běžné, že když při napadání brnknete do obránce, tak spadne.“
Koho byste označil v české lize za herce?
„Jsou tady daleko větší filmaři, než je Pilař. Nebudu je jmenovat. Vím, že je to zajímavé téma, ale někdy si radši zameťme před vlastním prahem. Když Vácha něco tvrdí o Pilařovi, tak já řeknu, že jsem hrál proti Spartě třicetkrát. Když jste na sparťana fouknul, anebo se ho lehce dotkl, tak spadl.“
Jak tyhle narážky ovlivní jejich fungování v reprezentaci?
„Jsou to chlapi, vyříkají si to. Netuším přesně, jaký spolu mají vztah, ale nevím o tom, že by se nesnášeli. Možná je to spíš rýpání mezi Spartou a Plzní. I na Váchu brzy přijde řada. Třeba když udělá ruku nebo něco podobného. On je spíš takový, že se souboje snaží ustát.
