Skalákův recept na přímáky? Ventilek k bráně a tři a půl kroku
Bum. Balon se odrazil od tyče a zapadl do brány. Mladá Boleslav právě urvala bod na Slavii a největší zásluhu na tom měl Jiří Skalák. Ten v 79. minutě překonal Martina Berkovce trefou z přímého volného kopu, kterou jako by okopíroval svůj gól z téměř identického místa v minulé sezoně. V čem tkví tajemství brilantních standardek mladého reprezentanta?
V pravém horním rohu brány na mladoboleslavském tréninkovém hřišti visí mikina. Jiří Skalák se ji před kamerami iSport TV snaží zasáhnout střelami přes dvoučlennou zeď z červených tréninkových panáků. „Přemýšlel jsem, co bych dělal, kdyby si brankář z téhle vzdálenosti zeď nepostavil,“ mudruje záložník modrobílých. „Neznám takového, který by dostal gól ze třiceti metrů, když celou dobu vidí míč. Asi bych musel postavit vlastní zeď ze spoluhráčů,“ přichází s originálním řešením.
Skalák tak hypotetickou úvahou demonstruje, v čem je největší síla jeho přímých volných kopů: balon, který zasáhne vnitřní placírkou pravé nohy, se rychle vznese přes zeď, a potom rychle klesne dolů. „Nemířím za každou cenu do šibenice. Když balon padá dolů, brankář se pro něj dostává hůř,“ vysvětluje Skalák.
Všimněte si podrobně, jak si míč staví. Jeho rituálem je otočit ho pokaždé ventilkem k bráně, pak těsně vedle něj dupne levou nohou. To aby měl při samotném kopu pořádnou oporu. „Pak udělám tři a půl kroku zpátky. Věda v tom není, jen se snažím trefit míč co nejvíc doprostřed vnitřní placírkou a dát střele razanci,“ popisuje, když se rozbíhá. „Zblízka se snažím jen dobře mířit, z dálky musím dát víc síly. To je těžší,“ konstatuje poté, co balon lízne spojnici a odrazí se mimo.
Skalák zásadně kope vnitřní placírkou. Jiná technika není jeho šálkem kávy. „Zkoušel jsem to jako Cristiano Ronaldo nártem, ale to mi nejde. Beckham taky nikdy nártem nekopal,“ usmívá se. „Ale snažím se nikoho nekopírovat. Našel jsem si styl, který vyhovuje mně,“ přesvědčuje.
Hledání správného způsobu zasvětil celé fotbalové mládí. Nikdy nechyběl při dovednostních soutěžích po skončení „oficiální“ části tréninku, už v žácích a dorostu Sparty byl na kopy do nehybného balonu specialistou. „Když jsem pak šel do chlapů, byly tam na to osobnosti, starší chlapi. Ale nezanevřel jsem, vždycky jsem se na to těšil. A věřil, že to jednou zase kopat budu. Z toho jsou nejhezčí góly, je to radost,“ vyznává se.
A nejhezčí z nejhezčích v jeho kariéře mezi dospělými byla podle Skaláka samého právě poslední trefa proti Slavii. Ta, při níž míč mimo dosah Martina Berkovce rychle klepl o tyč a vlétl do brány. „Dal jsem nějaké pěkné góly i v žácích a dorostu, ale ty se nepočítají,“ culí se do kamery. „Hlavně doufám, že se nebude opakovat to, co minule. Když za mnou naposledy někdo přijel dělat reportáž o standardkách, pak jsem půl roku nedal gól...“
První šanci k prolomení téhle hrozby bude mít třiadvacetiletý záložník dnes večer proti Teplicím.
