Když Jablonec kopal rohový kop, Luděk Pernica jako dobrý hlavičkář pelášil k teplické brance na přední tyč. A devátý kop od rohového praporku s parťáky proměnil ve vítěznou branku. Jablonecký stoper vystřelil výhru 1:0.
Čím to bylo, že jste se i přes řadu šancí prosadili až v závěru?
„Někdy to tak prostě je, nic vám tam nepadne. A pak jsou zápasy, kdy dáte gól ze všeho. Už jsme se radovali při tyčce Vjačelava (Karavajeva), to byla škoda, ale nakonec jsme přece jen šťastní my.“
Šancí jste si na výhru vypracovali dost…
„Prakticky celý zápas jsme byli lepší, Teplice měly snad jediný přímák Potočného, kdy to Vlasta (Hrubý) vyrazil. Jinak dopředu neměli lautr nic. Od začátku jsme byli aktivní, měli dobrý pohyb a několik střel, jednu i do tyčky. A vygradovalo to rohem a vítězným gólem. Podle mě jsme vyhráli zaslouženě.“

Co v 84. minutě při standardní situaci rozhodlo?
„Musím říci, že když jsem na roh běžel, vzpomněl jsem si na Víťu Beneše, když dával někdy v 85. minutě Ostravě gól na 1:0 z rohu, to jsem tady ještě nebyl. Říkal jsem si, že by to u mě mohlo také tak dopadnout. A Wagi (Wágner) mi už hlásil, že tam má asistenci, že hlavičkoval do hráče.“
A vy jste se dobře zorientoval.
„Stejně jako s Jihlavou jsem tam byl blízko a propálil jsem Grigara mezi nohy. Takže takový můj gól.“ (usměje se)
Pro vás je však nyní důležité především finále domácího poháru, odkud vede jediná cesta do předkola Evropské ligy. Je pak těžší připravit se na ligový zápas?
„Určitě nebyl problém se namotivovat. Máme ještě divákům co vracet za podzim, kdy jsme tady vyhráli jen jednou. Na jaře se držíme. S motivací problém nebyl. Ale s pohárem máte pravdu, tam je naše cesta. Ale neznamená to, že bychom v příštím zápase chtěli být Plzni jen sparingpartnerem. Půjdeme do toho zase s čistou hlavou. A doufám, že jim ten pohár trochu znechutíme.“






