Až Zlín párkrát získá titul... Reportáž z malého velkého klubu, kde se nebrečí
Dopolední slunce se opírá do tribuny, pod níž startuje silový trénink. Na povel ho má kondiční trenér Michal Molek, hlavní kouč Bohumil Páník pozorně dohlíží zpovzdálí. „Dnes bych tu nemusel být,“ prohodí. Nemusel, ale JE. I to je důkaz, že se Fastav Zlín neocitl na trůnu fotbalové ePojisteni.cz ligy omylem. Tady se maká. Specificky, ovšem efektivně.
Nečekejte frmol, zavřené brány a vjezd jen na povolení. Během tréninku lídra u hlavního stadionu klidně zaparkujete vedle audiny chorvatského expresu Marka Jordana. Za chvíli vjíždí na parkoviště černý mercedes a z něj vystupuje černovlasý elegán ve slunečních brýlích. Světák na první pohled. Bývalý reprezentant Zdeněk Grygera právě dorazil z Prahy a hned si to šinul omrknout trénink.
„Vidíte to sám,“ ukazuje z tribuny, jak se u lajny přátelsky kočkuje africké duo Dame Diop – Ibrahim Traoré s balkánským párem Haris Harba – Vukadin Vukadinovič. Důkaz, že mančaft netvoří národnostní partičky. Důkaz, že tým šlape, jak má.
Do tréninku před sobotním zápasem s Jabloncem se po viróze zapojuje slovenský legionář Róbert Matejov. Chybí jediný borec, Diego Živulič se má dostavit později. Se sádrou na noze. Trenér potvrzuje diagnózu o zlomenině a vyřazení chorvatského dispečera z provozu zhruba na šest týdnů.
„Je mi ho líto, ztráta to je. Diego byl v nejlepší formě za celé svoje působení ve Zlíně,“ připouští Grygera. Na nepříjemnosti však hledá spíš pozitiva. „Máme hráče, u kterých mi bylo skoro až líto, že sedí. Diegovi jsem v nemocnici říkal, že i tohle je bohužel součást fotbalu,“ bere věc s nadhledem.
Manažer Grygera nemá kancelář
Aktuálně elitní český klub mají na povel čtyři výkonní pracovníci. Majitel Zdeněk Červenka, sportovní manažer Grygera, výkonný ředitel Leoš Gojš a „head coach“ Páník. Kvarteto, které rozhoduje. Každý na svém „hřišti“.
První dva jmenovaní jsou na stadionu velmi často, leč nepravidelně. „Já ani nemám kancelář. Když potřebuju, sednu si tam, kde je volno,“ líčí Grygera, který je nejradši v terénu. Stále na cestách, v akci. Netahá s sebou počítač, ani tašku s blokem na poznámky. „Potřebuju jen tohle,“ ukazuje na mobil. Představovat se nikde nemusí, každý ho zná.
Ačkoliv někdejší hráč Juventusu či Ajaxu Amsterdam hodně cestuje, na předzápasovém tréninku nikdy nechybí. „S majitelem si voláme několikrát denně a domlouváme se, kde se sejdeme. Zajdeme na oběd nebo sedíme dvě hodiny tady. Někdy máme sraz v centru, abychom trošku změnili klima,“ vypráví Grygera.
Na Letné, kousek od centra města, panuje uprostřed týdne božský klid. Idylku občas naruší jen zvuk cirkulárky z vedlejšího pozemku. Jinak je slyšet cvrlikání ptáčků a uvolněné hlášky fotbalistů. Nejde o zátěžový trénink a atmosféra tomu odpovídá. Pohodička. Přesto každý dělá naplno to, co má.
Až uděláme párkrát titul...
„Když jsem přišel, nebyl tady ani videoprojektor s plátnem. Hráči se dívali na televizi. To bylo absolutně nedostatečné,“ vzpomíná stratég Páník. „Tyhle věci se zlepšují, zázemí máme slušné. Samozřejmě ne takové jako Plzeň a Sparta, ale až uděláme párkrát titul, tak to taky budeme mít. Nebrečíme. Když něco nemáme, dokážeme si to půjčit nebo zařídit.“
Nový stadion však Zlínu nikdo nepůjčí a zařídit potřebnou rekonstrukci stávajícího je momentálně mimo realitu. Objekt je v majetku Sportovních klubů Zlín, na které byla uvalena insolvence. Nikdo neví, co bude dál. „Tam zeje díra,“ pohodí Páník hlavou směrem k prázdnému prostoru naproti hlavní tribuně. Nepěkný pohled, na který si Zlíňáci za ta léta zvykli.
Vedle díry měl stát hotel sloužící fotbalu. Tento plán zkrachoval, v rohové bílé budově jsou dnes kanceláře a soukromé byty. „Někde se udělala chyba,“ ucedí kouč Fastavu, který si přípravu chystá už doma. „Jsem noční pták. Sedím do noci, všechno si připravím. Pak už jen přijedu na daný čas tréninku a spustím to,“ líčí.
Přestup Vukadinoviče budil Grygeru i v noci
V noci z pondělí na úterý seděl u videa do půlnoci, další večer spolukomentoval v Praze Ligu mistrů Dortmund–Real Madrid. Jeho asistent Bronislav Červenka zase trávil začátek týdne na semináři studentů trenérské licence A. Přesto vše jelo v zajetých kolejích. Do nich pasují občasné „přepadovky“ bosse Červenky. „Je majitel, hlásit se nemusí,“ usměje se Páník. „Aspoň si udělá obrázek, jestli se tady pracuje nebo ne,“ dodá.
Právě s luhačovickým podnikatelem a manažerem Grygerou je kouč nejvíc v kontaktu. Před každým kolem na schůzce oba informuje o zdravotním stavu hráčů a svých záměrech pro utkání. „Většinou se do sestavy trefíme všichni tři,“ podotýká.
Pokud se „bafuňářům“ některé jméno nezdá, Páník si ho vyargumentuje a do boje jde „jeho“ základní jedenáctka. V ní nemůže chybět (je-li zdravý) rychlonožka Vukadinovič, jehož zimní přestup z Jablonce stál management hodně nervů. Táhl se dlouhé týdny.
„V noci jsem se kvůli tomu budíval,“ vybavuje si Grygera. „Když se to pak jeden pátek podepsalo, strašně jsem si oddechl. Jel jsem ze stadionu domů a cítil obrovskou úlevu. V tu chvíli jsme věřili, že Vuky může být klíčový hráč, kterého do týmu potřebujeme. Myslím, že se to vyplatilo jemu i nám,“ vrací se v čase.
V sobotu bude malý velký klub bránit první místo proti Jablonci. Pardon, bránit nebude. Tohle není jeho DNA. Znova: Zítra bude malý velký klub útočit na udržení prvního místa v tabulce.
