Poslední ligový zápas odkoučoval v květnu roku 2012 na lavičce olomoucké Sigmy. Tím se Petr Uličný s trenérskou dráhou rozloučil. A měl za to, že se už nikdy nevrátí. Ale vrátil, i když jen v roli neoficiálního asistenta Radima Kučery. V sobotu v Teplicích rozšířil realizační tým Baníku a byl u toho, když Ostravané vyválčili z utkání bod za bezbrankovou remízu.
Po necelých šesti letech se vrátil na trenérskou lavičku. Ale neusedl na ni. V Teplicích zůstal stát vedle a odtud Petr Uličný tu a tam cosi směrem k ostravským hráčům zakřičel. Opatrně, tak aby se nepletl do koučování Radimu Kučerovi. Úplně zticha být nevydržel a asi to po něm na severu Čech taky nikdo nechtěl. „Johnovy“ schopnosti nabudit tým byly vždy pověstné, tak proč by se jich chtěl Baník dobrovolně zříci.
Jak jste si užil návrat na lavičku? Přesněji řečeno, vedle ní?
„Jo, bylo to pěkné. Po dlouhé době jsem si mohl i zakoučovat. Zase jsem cítil takovou tu správnou předzápasovou atmosféru. Dokonce jsem začal i kašlat.“
Kašlat?
„Jo, to jsem měl vždycky, když se blížil ligový zápas a přicházela nervozita. S ní přišel i kašel. Začal jsem kašlat a všiml si toho i Radim Kučera. Říkal: Tréňo, vy kašlete jako za starých časů. Řekl jsem mu, že to už je u mě nemoc z povolání.“
Bylo vidět, že jste zápas prožíval. Byl jste ostatně i slyšet…
„I proto jsem stál trochu bokem, nechtěl jsem vykřikovat z lavičky a už vůbec ne vybíhat do prostoru, který patřil Radimovi. A jen tak sedět na lavičce, to bych nevydržel. Na té už jsem neseděl snad dvacet let. A když, tak jenom na chvilku si odpočinout, než mě to donutí zase vystartovat.“
Čtvrtý rozhodčí vás musel několikrát napomenout.
„Jo, to bylo v pohodě. Šlo o to, že v prostoru před lavičkou nemůžou být dva trenéři. Jen jeden, samozřejmě ten hlavní, což je Radim. Proto jsem se držel bokem a vzadu, to jsem se tomu panu Julínkovi taky snažil vysvětlit. Říkal jsem mu, že sednout si nemůžu, ale že se budu zdržovat víc vzadu a bokem.“
I z této pozice jste na hráče občas něco zakřičel. Co to bylo?
„Jenom takové ty věci jako „Skákej!“, „Napadej!“ a podobně.“

Trenéru Kučerovi to nevadilo?
„Nevadilo. To nebylo z mé strany žádné koučování, to bylo plně v jeho kompetenci. Prostě jsem občas svým hlasem pomohl našemu hráči, aby byl v konkrétní situaci důraznější.“
Neprobudila se ve vás touha ještě si sám jako hlavní trenér zatrénovat?
„Ale to víte, že jsem měl i tyhle myšlenky. Najednou mě to vtáhlo a já začal cítit, že by mě to ještě bavilo. Jenže na druhou stranu si člověk hned uvědomí tu obrovskou zodpovědnost. Já jsem jednou v kariéře sestoupil, kdysi s Opavou. Bylo mi tehdy mnohem méně, než je mi dnes. A byl jsem z toho strašně zlomený. Myslel jsem si tehdy, že je to můj konec. Vzali mě pak do Hradce a já začal sérii úspěchů. Ale chci říct, že kdybych měl jako trenér zase někdy zažít sestup, a to nemluvím jen o Baníku, byla by to pro mě strašná rána, kterou nevím, jak bych zvládal. A nejsem si jistý, jestli bych stres s tím spojený ještě chtěl zažít. Takže se ty myšlenky tak mísily. Možná se ještě nadechnu a zkusím to.“ (usmívá se)
Jak se vám líbil výkon, který Baník v Teplicích podal?
„Byl daleko lepší než předtím doma proti Slovácku. To byl viditelný obrat především v pracovitosti. Akorát tomu chyběly góly. Velká škoda šance Granečného za stavu 0:0. A pak škoda toho, že na Procházkovu hlavičku nikdo u tyčky nestačil včas zareagovat, dával by to do prázdné. I když Teplice měly taky dvě loženky, takže bod je spravedlivý. Ale určitě jsme se zvedli. I z atmosféry, kterou jsem z týmu cítil, se dalo poznat, jak moc chtěl v Teplicích vyhrát.“
Takže remízu hodnotíte jako úspěch?
„Víme všichni, že jsme potřebovali tři body. Na druhou stranu jsem někde četl, že Teplice doma neprohrály od loňského května. Takže i z toho pohledu pro nás může být výkon i získaný bod dobrým povzbuzením.“
Baník je ale stále poslední a ztráta narůstá.
„Situace je vážná. Ale do konce sezony je ještě strašně moc zápasů. Já věřím, že to zvládneme, protože hráči půjdou výkonnostně nahoru. V Teplicích to na několika z nich bylo vidět. A to se projeví i na výsledcích. Takže není důvod ztrácet víru. “
# | Tým | Z | Skóre | B |
---|---|---|---|---|
1 | ![]() | 30 | 55:23 | 66 |
2 | ![]() | 30 | 50:19 | 59 |
3 | ![]() | 30 | 49:27 | 56 |
4 | ![]() | 30 | 41:22 | 55 |
5 | ![]() | 30 | 43:25 | 53 |
6 | ![]() | 30 | 37:35 | 46 |
7 | ![]() | 30 | 30:29 | 38 |
8 | ![]() | 30 | 31:43 | 34 |
9 | ![]() | 30 | 32:40 | 34 |
10 | ![]() | 30 | 31:48 | 33 |
11 | ![]() | 30 | 32:55 | 32 |
12 | ![]() | 30 | 23:32 | 31 |
13 | ![]() | 30 | 36:43 | 31 |
14 | ![]() | 30 | 32:40 | 30 |
15 | ![]() | 30 | 30:48 | 30 |
16 | ![]() | 30 | 20:43 | 24 |
- Skupina o titul
- Play-off o umístění
- Skupina o záchranu