Červenobílá totální ofenziva. Díky komu a jak Slavia uštvala Olomouc?
Červenobílé kotle běžely na maximum. V nich se vařili Hanáci a slávisté jako správní Luciferové ještě přitápěli. Co se dělo? Brutální honička za obratem, kterou nejlíp symbolizovalo časté postavení až sedmi „sešívaných“ hráčů v šestnáctce Sigmy, k tomu celkových 22 střel a 43 přihrávek do vápna soupeře. Slavia předváděla zejména v poslední třetině zápasu totální ofenzivu.
„Chtěli bychom se blížit totálnímu fotbalu,“ vypálil trenér Jindřich Trpišovský během zimní přestávky. V jedné větě chtěl veřejnosti co nejvíc přiblížit, kam chce Slavii posunout. Jenom je potřeba si na začátek upřesnit, co je skutečným Trpišovského záměrem, protože totální fotbal může být špatně pochopený pojem.
Totiž to, co realizační tým „sešívaných“ hodlá vyrazit ze svých hráčů především, je jejich schopnost být v útoku i obraně, vlastně stíhat všechno, čímž se v ofenzivě stanou nebezpečnějšími a v defenzivě jistějšími. Proto ty nároky na fyzickou kondici.
Takový záměr zcela konvenuje se základním principem totálního fotbalu, tedy že všichni musí být schopni útočit i bránit. Tenhle způsob už ale známe z přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století, a stojí na něm v podstatě hra každého profesionálního celku, a i mnoha těch amatérských.
Trpišovský ovšem zachází dál tím, že bazíruje na rychlém získávání míče, k čemuž je potřeba riskantní vysoké postavení formace a dobrá schopnost obírání soupeře. To už je ale vedlejší dovednost, přidaná hodnota od totálního fotbalu, a dosáhnout jí lze ať už pomocí kontrolovaného presinku, nebo takzvaného „honění“ míče.
