Haškova trenérská zpověď: Hřebík ho inspiroval, zastal se Trpišovského
Zažil neděli, na jakou možná do smrti nezapomene. Každý fanoušek Bohemians byl po vítězství 5:2 nad Plzní na vrcholu blaha. Velká poklona přitom míří za mužem, který se českou fotbalovou scénou posunuje výš a výš. Martin Hašek, trenér Bohemians, přináší svůj neotřelý pohled na fotbal. „To, co chci po Bohemce, bych chtěl i po Spartě,“ říká 48letý kouč. V redakci deníku Sport se po podpisu nové tříleté smlouvy s klubem z Vršovic rozpovídal o své práci, ale taky o problémech, které dusí český fotbal. Dozvíte se i jeho názor, zda zelenobílí mají potenciál na to, aby se dostali do evropských pohárů.
Je vidět, že jste s novým kontraktem spokojený.
„Jsem šťastný, protože v Bohemce můžu dělat práci tak, jak chci, mám prostor, abych svoje myšlenky přenášel dennodenně na hráče a nejsem ničím omezený. Kromě rozpočtu.“ (smích)
Ale navzdory tomu jste do klubu přinesl strategii, s níž jste porazil Viktorii 5:2 a v ligové tabulce ztrácíte pět bodů na Spartu. Řekněte, když jste svůj pohled definoval, vycházel jste i z toho, jakou má Bohemka pozici vůči tuzemskému fotbalu, jakou v něm má roli, jak často bývá favoritem a outsiderem zápasů...
„Rozumím vám, jestli jsem usazoval svůj pohled do širšího kontextu. Mám v hlavě způsob fotbalu, a ten vychází z toho, že žiju v Česku. Kdybych byl synem prezidenta Realu Madrid, na fotbal bych se jistě díval jinou optikou z hlediska způsobu hry, tvorby kádru, a tak dál. Ale žiju v našich poměrech, byl jsem u áčka Sparty, pracoval jsem s hráči, kteří si o sobě mysleli, že jsou hvězdy, byl jsem u jejího béčka, kdy jsem zároveň spolupracoval s Jaroslavem Hřebíkem a dalšími mládežnickými trenéry na tvorbě sparťanské koncepce, a je jasné, že tím jsem inspirován.“
Z toho tedy čerpáte?
„Ano, ten způsob hry, který chci po Bohemce, vychází z koncepce Jardy Hřebíka, a chtěl bych ho i po Spartě. Mám dávno vyzkoušené, že to funguje. Každý hráč u nás přesně ví, co má dělat, v které části hřiště to má dělat, v které situaci to má dělat, a jakým způsobem. Snažíme se vzdělávat hráče, už fotbal jenom nehrají, ale musejí ho chápat ve všech souvislostech. Pro mě jsou moji hráči partnery s tím, že je jasné, že já mám konečné slovo.“
Je třeba možné, aby s vámi hráči nesouhlasili?
„Samozřejmě, a jsem za to rád. Znamená to, že hráč přemýšlí o fotbale, a když jeho argumentace bude silnější než moje, jsem ochotný ustoupit z mé pozice a zaujmout novou. Když totiž budu lpět jenom na svých myšlenkách, zavřu se do vlastní klece.“
Můžete dát příklad?
„Nejvíc dišputací vedu pochopitelně se svým starším synem, a druhý největší počet dišputací s mladším. (smích) Naposledy jsem se s Martinem ne úplně shodnul na bránění situace, ze které jsme od Plzně dostali druhý gól.“
Co namítal?
„Já měl pocit, že v situaci, kdy se Pepa Jindřišek nějak zachoval, Martin to ještě mohl uhasit. Snažil se mi vysvětlit, že udělal všechno možné, a já jsem rád, že to od něj přišlo. Pak ale musí přijít moje konečné slovo, můj požadavek na řešení situace. A hráč mu musí věřit, protože jinak ten vztah nemůže vydržet. To by bylo, jako když se komunisti snažili udržet režim obušky.“
Jaký je váš pohled na přenosnost herního stylu z menšího do většího klubu? Například když se o toto snaží Jindřich Trpišovský ve Slavii, a někteří už nyní zastávají názor, že se mu to nepodaří...
(skočí do řeči) „Já to tak třeba nevidím. Přijde mi to jako úplný nesmysl, že by se mu to nedařilo.“
