Vraštil o krizi Brna: Chybí tomu koule, fanoušci už jdou skoro proti nám
Hrál za hranou pravidel, říkal si o červenou kartu. Rozhodčí Petr Ardeleanu však Lukáše Vraštila ze hřiště „nevylil“ a brněnský obránce si tak mohl po zápase pěkně zblízka vyříkávat s příznivci svého klubu, proč Zbrojovka padla na poslední místo HET ligy. „Fanoušci už jdou skoro proti nám,“ povzdechl si zadák po porážce 0:1 na Slovácku.
Jak vám je?
„Situace je kritická. Musíme to nějak ustát. Už jsme nedali strašně dlouhou dobu gól. Od toho se vše odvíjí. Na tréninku to padá všem. Snažíme se apelovat na útočné hráče, aby to neflákali a dávali góly. A oni je dávají. Pak přijde zápas a nevím, co se stane. Jestli mozek vydá nějaký divný signál a nohy ztuhnou…Nevím, v čem je problém. Možná chybí i kousek štěstíčka. Ale to je takové klišé.“
Co jste si vyříkávali s fanoušky před kotlem?
„Říkali nám, že nebojujeme, nemakáme, nehrajeme za Zbrojovku. To jsou taková hesla. My na hřišti děláme, co můžeme. Celý týden se připravujeme na to, abychom zápas zvládli. Nezvládneme ho a pak to vypadá takhle.“
Co jste hodlali předvést na Slovácku?
„Chtěli jsme na Slovácku bodovat, spíš vyhrát. Po bodíčku se to nedá zvládat…Měli jsme tři tutovky. Aspoň jeden nebo dva góly z toho měly v takovém zápase být. Ve druhé půli to měl Martin Juhar krásně nalité, pak Škoďák na hlavě. Kdybychom vedli 1:0, bylo by to možná úplně o něčem jiném. Ale na „kdyby“ se nehraje. Nedá se nic dělat.“
Je to v koncovce jen o smůle nebo i o nekvalitě?
„Tomu prostě chybí koule…Slovácko ani nemělo šanci a dalo gól z hezké střely. Musíme makat dál, ještě je před námi šest zápasů. Hrajeme s týmy, které jsou kolem nás. Furt je šance, že to zvládneme. A já tomu věřím.“
Ovšem Slovácko bylo na míči silnější.
„Jo, měli víc odražených balonů. Asi to chtěli víc. My když jsme balon získali, tak jsme ho za jednu až dvě přihrávky většinou ztratili. To je potom těžké. Bylo to málo. Mám pocit, že Slovácko vyhrálo i víc soubojů.“
Nemyslíte si, že jste měl být za fauly vyloučený?
„Musím panu rozhodčímu poděkovat, že mě pošetřil. Klobouk dolů.“
