Boleslavský artista Polaček: o svých výhozech, józe i inspiraci od Čecha
Je maximalista. Fotbalovým tréninkem se rozhodně neuspokojí. Brankář Mladé Boleslavi Martin Polaček cvičí v posilovně, kde některé jeho kousky připomínají artistické vystoupení. Chodí na jógu, pilates, thajský box, plave. A když nenamáhá své tělo, studuje soupeře, jak kopou penalty, nebo hledá inspiraci v přípravě světových brankářů. O tom všem vypráví Polaček v rozhovoru pro Nedělní Sport.
Spoluhráči v Mladé Boleslavi mu dali přezdívku Hulk. Není se co divit, postavu má brankář Středočechů Martin Polaček takovou, že by mohl jít dělat bojovníka, oštěpaře nebo třeba vyhazovače. Ale fotbal miluje, a tak svou sílu uplatňuje v něm. Například když drapne míč a vyhodí ho přes půl hřiště. Daleké výhozy, to je jedna z Polačkových specialit.
Jak jste v sobě objevil, že můžete házet míče tak daleko?
„Začalo to ve Slovanu Bratislava, kde jsme s trenérem dost trénovali výhozy s gumami. Navíc jsem měl pak trochu problém s tříslem, tak mi trenér řekl, že když nemůžu vykopávat, ať zkusím balon vyhazovat. Povedlo se mi to hodit nějakých dvacet metrů za polovinu, od té doby jsem to začal aplikovat i při zápase. Rukou je výhoz určitě přesnější než nohou.“
A míče radši vyhazujete, nebo vykopáváte?
„Podle toho, jak se dohodnu s útočníky. Když je pro ně lepší, ať vykopnu míč ze země, vykopávám tak. Některým zase víc vyhovuje, když balon vyhodím. Záleží na dohodě.“
Máte nějaký speciální grif?
„Nevím, jestli grif… Pořádně se do toho zapřít. Hlavně to musí jít přesně, a pokud je to možné, tak i co nejdál.“
Víte, jaký máte rekord?
„Nemám to změřené, ale jednou i s pomocí větru jsem dohodil asi deset metrů před soupeřovu šestnáctku.“
Neuvažoval jste i o nějakém jiném sportu? Že byste třeba zkusil některou z atletických disciplín jako oštěp, kouli nebo disk?
„Popravdě, dostal jsem už jednou nabídku, jestli bych nechtěl zkusit hod kladivem, ale neláká mě to. Je lepší dělat jeden sport na sto procent, než jich dělat víc a na méně procent.“
To za vámi přišli přímo z atletického klubu?
„Ano, stalo se to, když jsem působil ve Slovanu Bratislava. Tam jsem chodil na jedno atletické hřiště trénovat. Atleti tam mívali také tréninky, jeden trenér si všimnul, že mám celkem dobrou atletickou postavu, a ptal se mě, jestli nechci zkusit kladivo. Ale jen jsem pěkně poděkoval.“
Ani jednou jste si nehodil?
„Nezkusil jsem to. Řekl jsem, že radši zůstanu u svého tréninku.“
A něčím jiným jste zkoušel házet nebo vrhat?
„Zkoušel jsem oštěp, ale je úplně něco jiného házet oštěpem a míčem.“ (úsměv)
Říkáte o sobě, že jste maximalista. Z čeho všeho se skládá vaše příprava? Co vše děláte navíc kromě tréninku?
„Začínám už od rána, kdy vstanu. Koupil jsem si takovou antigravitační lavici, a když se vzbudím, visím hned čtyři nebo pět minut hlavou dolu. Ještě před tréninkem pak chodím do posilovny, naložím si podle toho, jaký je den. Čím víc se blíží zápas,
