Dojatý Lafata mával Letné: Nedá se na to připravit, měl jsem slzy na krajíčku
Nenastoupil v základní sestavě, přesto si svůj poslední domácí zápas ve sparťanském dresu maximálně užil. Legendární útočník David Lafata sice gól nedal, přispěl však k důležité výhře 1:0 nad Olomoucí. A po závěrečném hvizdu si mohl užívat bouřlivé ovace více než 14 tisíc fanoušků. „Slzy jsem měl na krajíčku,“ přiznal kapitán Letenských.
Jak jste si domácí rozlučku s fanoušky a celou kariérou užil?
„Bylo to krásné. Jak před zápasem, tak hlavně to po utkání. Musím všem lidem strašně moc poděkovat, že mi připravili takové rozloučení. Přiznám se, že občas byly slzy na krajíčku.“
Očekávalo se, že to bude hodně emotivní odpoledne. Snažil jste se na něj dopředu nějak připravit?
„Určitě mi to běželo v hlavě celý týden, na takovou situaci se ale nejde dost dobře připravit. Přiznám se, že pro mě bylo těžké se vůbec soustředit na fotbal. Emoce byly velké, atmosféra byla fantastická. Jsem rád, že to dopadlo tak, že jsme vyhráli a to rozlučkové kolečko bylo s vítězstvím v zádech. Ale musím říct, že jsem se v noci moc nevyspal, což se mi často nestává.“ (usměje se)
Neříkal jste si během loučení s fanoušky, že byste si kariéru ještě o rok prodloužil?
„Ne. Přiznám se, že tohle jsou chvíle, pro které jsem fotbal dělal. Musím poděkovat všem klubům, za které jsem hrál. Angažmá ve Spartě bylo vrcholem kariéry a jsem rád, že můžu končit tady.“
Nemrzelo vás trochu, že jste do utkání šel až z pozice náhradníka?
„Tak nějak jsem s tím počítal. Samozřejmě by to bylo hezčí, kdybych nastupoval, záleží ale na rozhodnutí trenéra. Já ho respektuju. Měl jsem toho dost i tak, byl jsem plný emocí a sám nevěděl, jak to zvládnu.“
Nakonec jste naskočil v momentě, kdy soupeř hrál o deseti. Měl jste v hlavě, že je to ideální příležitost, jak rozloučit gólem?
„Vývoj tomu napomohl, Olomouc už to v závěru víc otvírala, o to víc jsem ten gól chtěl dát, už jenom kvůli těm lidem, kteří přišli v takovém počtu. Z tohoto pohledu mě to trochu mrzí, jinak jsem ovšem hlavně rád, že jsme vyhráli a já jsem to tak nějak zvládnul.“
Šancí jste měl několik. Která vás mrzí nejvíc?
„Asi ta hlavička po rohu, podařilo se mi to dobře trefit ze skrumáže, bohužel to šlo přesně tam, kde byl gólman. Ten byl dneska lepší.“ (znovu se usměje)
Stále je před vámi meta 200 gólů v české lize. Věříte, že zbylé dva přidáte za týden na Bohemians?
„Přiznám se, že bych to nejradši skončil dneska a za týden už tam ani nejel. (směje se) Bylo to hodně emotivní, mám toho dost. Myslím si, že za tu svojí kariéru, která byla dlouhá, jsem měl strašně šancí dát gólů víc, než kolik jsem jich dal. Jsem ale rád za ty, které jsem vstřelil. Ta meta 200 gólů už mě vůbec netrápí.“
Jaký moment z působení ve Spartě se vám vybaví jako první?
„Hned mi naskočí sezona 2012/2013, kdy jsme získali se Spartou titul. Pro mě byl jediný v kariéře. Jsem za něj strašně rád, ve své kariéře ho stavím nejvýš. Navíc jsme současně vyhráli i pohár.“
V rudém dresu jste nasázel úctyhodných 112 gólů, ale byl z toho právě jen ten jeden titul. Bude vás dlouho mrzet, že se nepovedlo jich získat víc?
„Samozřejmě, že bych byl radši, kdyby bylo titulů víc a gólů méně. Měl jsem v kariéře plno momentů, na které bych nejradši zapomněl, na které pyšný nejsem. Ale snažil jsem se vždycky dělat všechno naplno, abych pak ničeho nelitoval a neříkal si, že jsem mohl udělat víc. Není moment, které bych zpětně litoval. Někdo má titulů víc, někdo nemá žádný. Já jsem rád, že se mi podařilo získat alespoň jeden.“
