Jak Csaplár bavil i mimo hřiště: Námořníci, smrtelné tóčo, CKD…
Ať to je s jeho odchodem z Příbrami jakkoli, jedno je jisté: nyní Josef Csaplár bude FORTUNA:LIZE chybět. Nejvyšší soutěž bez něho bude zkrátka chudší. Osobitý trenér totiž zaujal nejen fotbalem, který hustil do hráčů, objevem Jana Matouška nebo některými překvapivými výsledky, ale tradičně i svou rétorikou a neotřelými hláškami. Server iSport.cz vybral ty nejproslulejší, které stačil během necelých osmi měsíců svého ligového comebacku poslat do světa.
„Jsme na lodi, plujeme, je bouřka, vichřice a já nebudu kapitán, který bude říkat: Ty vole, nám nedali dostatek záchranných člunů, máme starý lana, já chtěl námořníky z Buenos Aires a oni mi je dali z Jakarty. To by se se mnou nikdo dobře necejtil.“
Fotbaloví piráti od Litavky připomínali jednou ty a podruhé ony. Pokud měl kapitán na lavičce posádku z Buenos Aires, bylo to v pořádku, Jakarta upomíná spíše na mančaft Jacka Sparrowa. Příbram nicméně (zatím) na ligovém dně neskončila.
„Říkám tomu smrtelné tóčo českého fotbalu. Začnete sezonu nádherně, pak se několikrát prohraje a najednou se začne tvrdit: Nemáme na to hráče, nehrajte si na fotbalisty. Vrátíte se k antifotbalu a začne se vám dařit. Klasika!“
Alespoň když mělo dojít na antifotbal, tak (se) známý fotbalový romantik urputně bránil. Na trávníku to bylo jiné tóčo.
„První poločas jsem vyhodnotil tak, že chlapci hráli CKD – co je komu do toho.“
Po výkonu v první půli utkání s Libercem a prohře 1:3 by příbramský kouč nejraději poslal své svěřence do ČKD…
„Lidi si zaplatili za 90 minut. Když jdeš na operaci, tak chceš, aby ti to udělali celý, sakum prdum. Jdeš do divadla, chceš vidět všechno. Koupíš si knihu, chybí tam dvacet stránek, seš z toho taky vyřízenej.“
Chvályhodná snaha srozumitelně vysvětlit, že hráči mají makat celých 90 minut. To Josef Csaplár příbramským borcům opakoval i v době, kdy pohodlně vedli. Jestli nezabere knížka nebo divadlo, operace určitě.
„V našich zápasech se pořád něco děje. Buď děláme radost sobě, nebo soupeřům. V každém případě pořád děláme radost fotbalu.“
Nutno uznat, že po výtečném startu sezony Příbram začala dělat radost spíš soupeřům. Ale bodů měla i tak celkem dost.
„Abyste hrál dobrej fotbal a lidi to bavilo, potřebujete k tomu dvě věci. Je to stejný jako kluk a holka – vždycky to bude hezký jen v případě, že oba chtějí. Jinak ne.“
Na přirovnání podobného druhu se stal expert spíše kolega z Bohemians Martin Hašek, ale ani příbramský kouč se nedal zahanbit. Výsledek? Jak to v životě bývá: někdy se chtělo, ale taky platilo ne, teď ne, až jindy….
„Bez nich bychom to nedali, synové jsou ještě taková telátka. Někteří se snaží víc, někteří míň, ale bez otců by byli bez šance.“
„Upgrade“ slavného Csaplárova příměru o starších zkušených hráčích coby otcích a mladých jako synech. Ti první se začali ze sestavy Příbrami pozvolna vytrácet a synátoři museli uspíšit pubertu.
„V Olomouci jsou extrémně zajímaví hráči, všude u nás, není to tak, že na západě se rodí Terminátoři, a my jsme blbci. Jenom to prostě neumíme.“
Jak říkal klasik: Učit se, učit se, učit se… Jinak přijde Den zúčtování.
„Ten tým má nějaký potenciál a už po Spartě jsem říkal, že z toho motoru se trochu kouří. Hráči se dostali na svůj strop a navíc nám ještě odešli nebo se zranili střelci. Pak jsme byli schopni dělat nějaké zázraky, ale zlomilo se to na pár zápasů, ten motor se vysypal v Opavě na ulici.“
Nejdůležitější je, že se Příbram dostala z takové dálky domů a motor zase nahodila.
„Já říkám, že pokud se vám něco v přípravě daří a je to super, pak je to past. To si říkám: Na to pozor! Na druhou stranu, když vám něco nejde v přípravě, tak vám to nepůjde ani v mistráku.“
Každý to zná: nejhorší, co se ve fotbale může stát, je vést do poločasu 2:0. Ale pozor, je tu ještě jedna definice Csaplárovy pasti!
