Guľa je mi blízký, říká Hořava. Jak vzpomíná na Vrbu a proč nejí maso?
Je jiný. Zálibou v duchovní literatuře nebo i tím, že nejí maso. Přesto je Tomáš Hořava v bohémsky a světsky založené Plzni náramně spokojen, kroutí zde už sedmou sezonu. „Jsem tu tak dvě třetiny úspěšného období Viktorky, ale za inventář se určitě nepočítám,“ říká pro iSport Premium jedenatřicetiletý záložník, před kterým se při zranění Aleše Čermáka otevírá solidní šance na základní sestavu.
Co jste si vzal za knížku na soustředění ve Španělsku?
„Vzal jsem si dvě. Moc přítomného okamžiku od Eckharta Tolla a Deník svaté Faustyny. Celkově se dost zajímám o duchovní literaturu, tento žánr je mi blízký a pomáhá mi i inspiruje v osobním životě. Ten není jen o fotbale, úspěších, materiálních věcech, a proto se zajímám o takové knihy, které mě obohacují i po duševní stránce.“
Tahle záliba svědčí o tom, že jste úplně jiná nátura než třeba David Limberský a další lídři plzeňské kabiny. Jak jste to s nimi mohl tak dlouho vydržet?
„Na to je těžká odpověď. Každý sportovec v sobě musí mít určitou ctižádost a zápal, což mám, kluci si postupem času na mou povahu zvykli. Jsem trošku introvert, ale také se umím zapojit, zajít s klukama na kafe. V tom není problém.“
Vybočujete i tím, že nejíte maso. Jste kvůli tomu terčem vtípků?
„Maso nejím už delší dobu, takže si na to už všichni zvykli. Ale sem tam kluci něco prohodí.“
Proč jste se takhle rozhodl?
„Budou to už čtyři roky. Z etického hlediska. Přečetl jsem si i nějakou knížku o tom, jak je se zvířaty nakládáno například ve velkochovech, a nechtěl jsem nad tím zavírat oči. Postupně jsem maso omezoval, až jsem ho přestal jíst vůbec.“
Jak to vaše tělo profesionálního sportovce přijalo?
„Nebylo to úplně ze dne na den, zvykal jsem si na to, maso jsem jedl třeba jednou týdně před zápasem, protože jsem měl v hlavě zakódované, že je to zdroj nějaké síly a energie.
