Kuchta kývne Slavii: Potřebuji pevnou ruku. Hoftych mě klidně poslal do pr...
Těší se do klubu, kde začínal, na velké zápasy, možná na Ligu mistrů, na spoluhráče, které zná už z Liberce. „Už se řeší jen detaily mé smlouvy, kluby jsou už dohodnuté,“ přiznává v rozhovoru pro iSport Premium Jan Kuchta (23). Otevřeně vypráví o blížícím se přestupu, životní změně, soustředění na fotbal i o své netradiční zálibě – chovu hospodářských zvířat.
Zrovna uháněl autem do rodného Jičína za rodiči na statek. Má dovolenou, ale nikam daleko nemůže. „Maximálně tak na tři dny někam na hory, vyčistit si hlavu,“ říká Jan Kuchta, ještě pořád útočník Slovanu Liberec, ale budoucí posila Slavie.
Je třeba být připravený, až vám zavolají z Edenu, co?
„Přesně tak. Nevím, jak to teď bude, tak radši zůstávám v Česku a nic neplánuju. Je toho dost.“
Jak to prožíváte?
„Popravdě jsem se na tohle přesně těšil, až budu podobný přestup řešit. Ale už toho začíná být moc, chvílemi už to ani není příjemné. Každý se ptá na Slavii, já pořád něco slyším, leccos se ke mně dostává. Třeba i věci typu, co tam budu dělat. Je to na palici.“
Na každou otázku odpovíte?
„Ale jo, občas se tomu i trochu směju. Někteří kluci v Liberci už si ze mě dělají srandu, že nemám mozek.“
Proč by to říkali?
„Oni si myslí, že Liberec dělá přestupy podle IQ, jak je kdo hloupej, protože tam byl i Roman Potočný... (smích) Velitel těch legrácek je Ondra Karafiát a Martin Zeman. I kvůli téhle partě se mi bude z Liberce špatně odcházet. Se Zemičem jsem byl od té doby, co přišel do Slovanu, na pokoji. Jeden mladej a blbej, druhej táta od tří dětí, co odmala zlobil. Hodně jsme se nasmáli, a když nás spolu viděl Pavel Hoftych, rýpal do nás. Za tu dobu v Liberci jsem snad neměl špatnou náladu. Ale Slavia se prostě neodmítá.“
Sedlo vám to tam?
„Jo, absolutně. Zlom přišel asi v zimě, kdy jsem řešil něco s přítelkyní, zvednul jsem se a odstěhoval se do Liberce. Přítelkyně mi v tomhle hodně pomohla.“
Takže jste se vykořenil z domova.
„Asi to bylo potřeba. Přestěhoval jsem se kvůli regeneraci, začalo to být náročnější a dá se říct, že jsem díky tomu mohl jen trénovat, jíst a spát. Jel jsem v tomhle režimu v podstatě celé jaro, jak šly zápasy po pauze rychle za sebou, držel jsem se furt v Liberci na stadionu.“
Zlomila se tím i vaše kariéra? Vždycky se o vás mluvilo jako o talentovaném hráči, dlouho to ale nepřicházelo...
„Tuším, že by to mohlo být tím, jak jsem se úplně osamostatnil. Odkázal jsem se sám na sebe, udělal si vlastní režim a vypadá to, že to byla asi správná cesta. Naučil jsem se vyprat si, celkově se o sebe postarat, najednou jsem měl jiný život. A k tomu pevná ruka Pavla Hoftycha, který to se mnou asi vždycky myslel dobře. Na posezonní večeři jsem mu říkal, že jsem jako koule, kterou má přivázanou u své nohy. Je to jeho práce, co se mnou udělal.“
Co s vámi provedl?
„Já vám řeknu, jak to bylo. Klidně přišel a poslal mě do prdele, všechno
