Hašek o kauze se Spartou i žití bez fotbalu: Konec? Musel bych to přijmout

Vánoční svátky pro něj bývaly vždycky vybočením z rytmu. Rozlítaná rodina se sešla doma a měla vzácný čas na sebe. „Jenže já mám teď vánoční rytmus už delší dobu. Času na zastavení a popovídání s rodinou jsem měl hodně,“ usmívá se Martin Hašek mladší v oblíbené dejvické kavárně.

Jeho kariéra byla před loňskými Vánoci v rozletu. Ve Spartě sbíral góly i asistence. Ovšem uvnitř sebe dospěl definitivně k názoru, že navzdory tomu na Letné dál pokračovat nemůže.

A udělal razantní krok.

Od českého velkoklubu, kterému vypověděl kontrakt, se vzápětí dočkal žaloby. První domácí soudní kolo prohrál. A ani u fanoušků pochopení nenašel.

Kolikrát jste v tomhle roce slyšel, že jste blázen?
„Jako od někoho osobně?“

Ano.
„Že by mi někdo řekl do očí, že jsem se zbláznil, se nestalo. Ale víte, jak je to s lidmi. Třeba si to i myslí, ale neřeknou to face to face.“

Ptám se proto, že nemalá část veřejnosti nechápe, jak někdo mohl sám od sebe odejít ze Sparty. V Česku se odnepaměti traduje, že angažmá na Letné a v Edenu se neodmítá a dobrovolně se neopouští.
„Záleží, jaké máte priority. Je-li prioritou někoho například společenská prestiž nebo finanční ohodnocení, chápu, že je pro něj můj krok těžko pochopitelný. Moje zásadní priority jsou jiné. Samozřejmě že třeba finance jsou důležité, peníze prostě potřebujete. Ale není to pro mě hybná síla, podle které bych se řídil. Zřejmě proto pro mě odchod ze Sparty nebyl nepředstavitelný.“

Co je vaší hybnou pákou? Proč jste to udělal?
„Moje priorita je být šťastný. Dělat něco, co mě baví. Chodit někam, kam chodím rád. Trávit svůj čas tak, abych byl na konci dne spokojený, jak jsem daný den strávil. A proč jsem dal výpověď? Trochu to s tím souvisí, ale nejzásadnějším a hlavním důvodem bylo, že jsem byl přeřazený do B-týmu. Jsem přesvědčený, že to klub udělat nemůže.“

Sparta je přesvědčená o opaku. A v prvním kole u tuzemského fotbalového tribunálu s tímto názorem uspěla.
„Nejdřív je třeba zmínit, že jsem byl trvale přeřazen do B-týmu. Byl jsem tam jeden a půl měsíce bez jakékoliv komunikace ze strany klubu. Chtěli na mně zřejmě demonstrovat svoji sílu, ale já jsem nehodlal být někým, na kom ji budou demonstrovat. Byl jsem a nadále jsem přesvědčený, že jednají protiprávně. Spojil jsem se s právničkou, která mi to potvrdila. Proto jsem napsal první a následně i druhý dopis, kde jsem je vyzval, aby mě vrátili do A-týmu. A upozornil jsem je, že v případě, že tak neučiní, může dojít z mé strany k jednostrannému ukončení smlouvy.“

A to jste pak udělal.
„Lidi si myslí, a historicky to tak u nás i je, že fotbalisti podepíšou smlouvu a jsou v podstatě vazalové klubů. Tady je to i tak udělané. V Česku jsou fotbalisti OSVČ (osoby samostatně výdělečně činné), všude jinde v Evropě, teda asi až na tři země, jsou zaměstnanci klubů.“

Ale tohle přece hráči, včetně vás, vědí, když podepisují kontrakty.
„No jasně. Kdo chce zatím hrát v Česku profi fotbal, musí kontrakt podepsat jako OSVČ, jiná možnost neexistuje. Toto právní postavení hráčů má samozřejmě svoje výhody i nevýhody. Hlavní nevýhodou je, že hráči OSVČ mají výrazně méně práv než hráči-zaměstnanci v zahraničí. Prakticky všechny profi kluby absence práv hráčů rády využívají. Příklad: Hráč podepíše smlouvu na tři roky. Po dvou letech mu klub řekne, že chce, aby kontrakt prodloužil. On odpoví, že nechce, a klub na to reaguje: Dobře, tak nebudeš hrát. A on najednou poslední rok nehraje. Proč, když přece původní smlouva je na tři roky? Představte si, že vy podepíšete v práci smlouvu na tři roky jako redaktor, ale pak vám po dvou letech řeknou - buď prodloužíš, nebo už nebudeš psát a místo toho budeš umývat podlahy. Spousta klubů takhle hráče vydírá a spousta hráčů logicky vyměkne, protože je opravdu velmi nepříjemné rok nehrát zápasy. Dalším příkladem je moje zkušenost. S hráčem je nějaká neshoda, je potrestán pokutou a přeřazením do béčka. Pokud hráč dostává výplatu, je fotbalová veřejnost v Česku téměř jednolitě přesvědčena, že klub má na takovéto jednání absolutní právo. To je ovšem v případě, že je hráč zaměstnancem, tedy prakticky všude na světě, naprostý omyl!“

Jako Jean Marc-Bosman

Vy jste nevyměkl. Spočítal jste si dopředu, jaké důsledky to pro vás může mít? Že se spor může táhnout roky a nemusí skončit vaším vítězstvím?
„Věděl jsem, že to bude složité. Ale i s tím jsem do toho šel. Jde mi o princip. Sklopit krovky a nechat se od někoho ničit, by mi nedávalo smysl. Snažím se chovat tak, abych si na konci dne mohl říct: ‚Jo, tohle jsem já.‘ To neznamená, že člověk nedělá chyby, ale zjednodušeně řečeno: nejde sám proti své duši.“

Sparta tvrdí, že vám neubližovala.
„Sparta vychází z běžné praxe tady u nás v Čechách, já vycházím z práva FIFA. Věřím a doufám, že až to ve Švýcarsku vyhraju, mohlo by to i tady změnit poměry a mohlo by to v budoucnu pomoct dalším hráčům.“

Takže český Jean Marc-Bosman?
„Princip může být dost podobný, protože u Bosmana to bylo přece taky zřejmé. Proč by za vás měl někdo klubu platit, když vám skončila smlouva? V normálním světě, když skončí smlouva, jste volný.“

Víte, jak dlouho se táhl proces s Bosmanem?
„Vím.“

Pět let.
„Může se stát, že už profesionální fotbal třeba nikdy hrát nebudu. A budu to muset přijmout. Protože to tak je. Pokud bych to rozhodnutí udělal a nebyl připravený nést následky, bylo by to hloupé.“

Opravdu jste dal výpověď s vědomím rizika, že už si třeba profi fotbal nezahrajete?
„Jo. To je prostě součást toho rozhodnutí. Základní pro mě bylo, že jsem byl o tomhle kroku vnitřně přesvědčený. Protože z minulosti vím,