Sivok: Provodovo tělo řeklo vytížení dost. Lukáš je mentálně silný, vrátí se
Ví, jaký pocit zaplaví hráče, když se dozví nemilosrdnou zprávu, že má přetržený přední zkřížený vaz v koleni. Bývalý reprezentační obránce Tomáš Sivok si tímhle těžkým zraněním prošel dvakrát, před necelými jedenácti lety se dokázal až zázračně rychle zotavit a zase hrát. Tuší, že slávistický záložník Lukáš Provod bude pauzírovat déle, ale věří, že se vrátí a pak najde i svou formu. „Lukáš je natolik inteligentní, že tomu podřídí všechno,“ nepochybuje Sivok.
Věděl jste hned, že zranění Lukáše Provoda bude tak vážné?
„Ano, protože se mi stalo úplně to samé. Ani jsem se nemohl dívat na opakované záběry. Když Lukáš odešel po svých, říkal jsem si, že by to mohly být třeba postranní vazy, ale nakonec se bohužel potvrdilo, že je to křížový vaz. Je vidět, že těch zápasů měl za sebou hodně. Hrál v obrovském tempu, tělo si prostě řeklo dost. Bylo vidět, že noha ho neudržela. Prasklo to.“
Což je pro něj obrovská tragédie, že?
„Je. Podle mě by ho neminul velký přestup, Slavia by ho asi těžko udržela, protože měl skvostnou formu. Taky přijde o EURO, což je pro každého hráče vrchol dlouhé práce. Na druhou stranu si myslím, že on je mentálně tak silný a je v dobrém věku, že se do toho dostane zpátky. Samozřejmě to bude nějakou dobu trvat.“
Provoda jste potkal v Českých Budějovicích. Je to bojovník?
„Zažil jsem ho tu asi jen tři měsíce, ale je to chytrý kluk, má to v hlavě srovnané. Doktoři mu řeknou, co má dělat, on je natolik inteligentní, že tomu podřídí všechno. Jsem přesvědčený i o tom, že Slavia mu dá stoprocentní servis. Pak záleží i na okolnostech, na tělu. Někdo má po operaci v koleni zánět, někdo ne. Někomu se hojí tělo pomaleji, jinému rychleji. Musíte jít přes bolest. Já jsem odehrál polovinu kariéry s bolestmi.“
Když jste působil v Besiktasi, vrátil jste se po tomhle těžkém zranění kolena až zázračně rychle, že?
„Měl jsem to dvakrát. Ve Spartě jsem to měl trošku delší, asi pět a půl měsíce. V Besiktasi jsem to měl extrémně krátké, obětoval jsem tomu moc. Tehdy jsme hráli bago, byl jsem unavený. Jen jsem presoval, došlápl jsem a prasklo mi tam. Mám výhodu, že se celkově dobře hojím. Koleno mi vůbec neotékalo a mohl jsem mu dávat větší a větší zátěž. Po třech a půl měsících jsem dělal na hřišti, dá se říct, všechno. Všichni doktoři v Besiktasi mě drželi, abych se ještě nezapojoval do hry, ale skoro přesně na den po čtyřech měsících jsem nastoupil do pohárového utkání a začal jsem hrát.“
Což byl asi docela risk, ne?
„Byl. Doba hojení při takovém zranění je minimálně šest měsíců. Lidi mi říkali, že už se do toho nedostanu, ale vždycky jsem to zvládnul. Třikrát jsem byl i na operaci chrupavky, pokaždé jsem se dokázal vrátit. Je to o hlavě, člověk se nesmí vzdát, musí dělat pro návrat všechno. Pamatuju si, že ty čtyři měsíce jsem skoro vůbec nebyl s rodinou. Trénoval jsem dvakrát až třikrát denně, dal jsem tomu sto padesát procent. I proto jsem se vrátil tak rychle.“
