Škoda vs. Doležal, dva NEJ střelci v lize. Repre? Sledujeme je, říká Chytrý

Zažil toho s nimi spoustu – i nepublikovatelného. „Oba jsou hodně podobní,“ míní Jiří Chytrý. „A nad oběma jsem vyhrál hlavičkový souboj. To až si přečtou, zasmějou se,“ dodává na adresu dvou urostlých chasníků pomalu o dvě hlavy menší trenér.

V čem si jsou Milan Škoda s Martinem Doležalem podobní?
„Vedle pozice na hřišti i způsobem hry, oba jsou koncoví hrotoví útočníci. Těží z toho, že jsou fyzicky silní a prosazují se přes obránce, v soubojových, silových situacích. Jsou typologicky podobní.“

V čem se naopak liší?
„Moc toho není. Na obou jsme si cenili, že pouze nečekají na servis týmu, naopak pro něj odvedou obrovský kus práce. V každém utkání jsou ochotní podstupovat presinkové věci, sprintové náběhy, dá se o ně opřít dlouhým balonem, který jsou schopni přidržet a pomoct při výstavbě hry.“

Jsou to tedy takové klony?
„Klony úplně ne, malé rozdíly tam jsou. Ale ve způsobu hry najdeme hodně podobnosti.“

Co jejich povaha? Jsou to oba lídři?
„Kdybych měl srovnat Martina z doby, kdy jsme byli v Jablonci, s Milanem pak ve Slavii, tak v tom byl Milan trošku dál. Lídrovství a chtění v sobě měl. S Martinem jsme na to téma často mluvili, někdy to byl až moc hodný Hanák, spokojený. Chtěli jsme, aby měl vyšší ambice. Když se mu na tréninku něco nepovedlo, sám sebe zbytečně kritizoval, říkali jsme mu, ať to nedělá, ať má větší sebedůvěru. Byl k sobě hodně sebekritický, Milan v tom byl oproti Martinovi vyspělejší, silnější.“

V Jablonci pro vás jednička v útoku tehdy nebyl, přednost dostávali Stanislav Tecl a Tomáš Wágner. Proč?
„Tomáš Wágner a Standa Tecl přišli z Plzně, měli více zkušeností z evropských pohárů a počítalo se, že budou hrát především oni. Ale sezona se nakonec