Investice „z donucení“ se vyplácí. Jak Slavia z Lingra mačká to, co potřebuje
Loňský srpen, období, které Slavii sevřelo v kontextu okolností do kleští. Do pozice „musíme koupit Ondřeje Lingra, není skoro na vybranou“. Bez nadsázky. Kdyby to totiž neudělala, šel by karvinský odchovanec do milovaného Baníku, kterému od dětství mačkal palce. Přibližně třináct milionů korun, investice skoro „z donucení“, se bohatě vyplácí…
Supernáhradník, nebo opora? V Ondřeji Lingrovi může být obojí. Poslední dobou ale hlavně to první. Proti Pardubicím před reprezentační pauzou a proti Jablonci těsně po ní přišel na hřiště jako střídající hráč, v obou případech dal dva góly.
„Když jde z lavičky, je jako utržený vagon. Ale když ho nasadíme od začátku, gól nedá,“ kroutí hlavou nechápavě trenér Slavie Jindřich Trpišovský. Má úplnou pravdu.
Lingr dal v této sezoně sedm ligových branek, všechny výhradně ve druhých poločasech a pět z nich jako střídající hráč. Jen proti Baníku a Viktorii Plzeň se prosadil jako člen základní sestavy.
To je první a zjevný aspekt jeho hry. Zřejmá schopnost vstoupit do rozjetého zápasu vyplývající nejspíš ze rvavé povahy, umění pomoci týmu ve správnou chvíli. Přidat obrátky, dát tomu novou energii.
Teď ten druhý.
