Jarolímové o nižších soutěžích: Masakr, divočina. Rogoz? Bez respektu
Oba poznali, jak to chodí v tuzemských nižších soutěžích. A byl to „zážitek“. Nejdříve to bratři David a Lukáš Jarolímové, kteří se v lednu unikátně sešli coby trenéři na lavičce druholigového Ústí nad Labem, zjistili coby hráči Vykáně po postupu do středočeského krajského přeboru. „Co se týče rozhodčích, nic horšího jsem v životě nezažil,“ kroutí hlavou ještě dnes Lukáš Jarolím, jenž přibyl na sever Čech coby asistent. „To bylo strašný, opravdu...“ přidává se David, který vede Ústí už přes rok. „To byl takovej masakr...“
Další neblahé zkušenosti nabrali jako začínající trenéři. „V divizi to byla divočina, to říkám na rovinu,“ pokývá hlavou Lukáš, jenž vedl divizní Benátky. „Hrozná divočina,“ přisadí si David, který ve třetí lize velel Radotínu. „Nejen co do rozhodčích, ale i chování realizačních týmů soupeřů bylo v porovnání s vyššími soutěžemi na katastrofální úrovni,“ netají.
Právě David se pak ovšem přesunul k dorostu konkurenčního Vyšehradu, kde působil jako sportovní ředitel Roman Rogoz. Tedy ústřední postava Berbrovy aféry, věrný pobočník bývalého největšího zákulisního hráče, ale také muž, který podle policie rozjížděl další aktivity. V těch mimofotbalových, konkrétně při údajném ovlivňování zakázek na zajištění náhradní autobusové dopravy, přitom figuruje jako obviněný i sportovní ředitel Ústí Petr Heidenreich.
„Šel jsem tam z jediného důvodu: studoval jsem profilicenci, potřeboval jsem trénovat a dostal nabídku od devatenáctky,“ vysvětluje David Jarolím, jak ho jeho trenérská cesta zavedla na Vyšehrad. O Berbrově nohsledovi se moc bavit nechce – je vidět, jaký k němu chová despekt. „Rogoz je člověk totálně bez respektu. Dokonce tam byly nějaké odposlechy, že nám škodil, možná kvůli mně,“ tvrdí.
Přesto si musel v sobě vyřešit, zda už s tehdy neblaze proslulým šíbrem spolupracovat, nebo ne? „S tím pánem jsem do kontaktu nepřišel, neměl jsem s ním co do činění. Věnoval jsem se jen klukům, viděl jsem, že je to začalo bavit. Upřímně: nechtěl jsem tam působit delší čas, ale když se pro něco rozhodnu, chci to dokončit,“ shrnuje roční působení. „Takoví lidé do fotbalu nepatří a doufejme, že tahle garnitura vymizí,“ přeje si. Stejně jako bratr Lukáš. „To, co se dělo, trvalo strašně let a odradilo mnoho fanoušků i sponzorů. Věřím, že se blýská na lepší časy.“
