(Ne)oblíbený bijec končí. Smola má artrózu v koleni, místo fotbalu stavby
Soupeři ho nesnášeli, uměl rozdat rány, ale i padnout ochotněji, než urostlá postava předurčovala. Spoluhráči však na Tomáše Smolu nedali dopustit. Milionový kluk, super parťák, bezva kamarád. V létě 2019 přestoupil z Opavy do Baníku a rozdělil Slezsko ještě víc. Ted už útočník emoce nebudí, v 33 letech ukončil kariéru. „Kvůli čtvrtému stupni artrózy kolene,“ vysvětluje hráč, který naposledy působil v Rumunsku.
Když v srpnu 2019 rozhodl slezské derby v Opavě coby čerstvá posila Baníku a neostýchal se vítězný gól naplno slavit před kotlem hostí, byl Tomáš Smola na vrcholu. Blaha i kariéry. Týden nato se trefil i proti Bohemians a Ostrava měla nového hrdinu. Tři góly v prvních pěti zápasech, kouč Bohumil Páník byl spokojen. Ne nadarmo o něj předtím stála půlka ligy.
Po dvou a půl letech je vše jinak. Je konec. Smola sedí na tribuně ve Vítkovicích, s kapucí na hlavě sleduje Baník proti Olomouci (1:0). Tleská nůžkám Jakuba Pokorného, ale už ne jako fotbalista.
„Pět let jsem hrál přes bolest. V létě jsem byl na operaci, ale už to bylo špatný. Nikdy jsem se na nic nevykašlal, to nebyl můj styl. Nicméně koleno mě bolelo i bez tréninku, takže jsem se rozhodl skončit,“ popisuje navzdory tomu, že původním plánem bylo na jaře v Gaz Metanu Medias vydržet.
Kromě zdraví však verdikt uspíšily i ekonomické problémy klubu, což v tamních končinách není výjimkou. Rumunské angažmá nevyšlo, nakonec tam za rok a půl odehrál jen čtyři ligové zápasy. Gól nedal. Přestup na jihovýchod Evropy v září 2020 za zhruba milion korun pro Baník se dá zpětně označit za zlom (k horšímu) v kariéře vysokého útočníka.
I když... Pozice rodáka z Loun, které proslavily sestry Plíškovy, se na Bazalech začala bortit spíš už o půl roku dřív. Příchodem trenéra Luboše Kozla, který preferoval pohyblivějšího Ondřeje Šašinku. V dresu FCB tak strávil jen jednu sezonu, i když kontrakt měl ještě na tu další.
„Pořád jim fandím, mám tam kamarády, s Nemanjou Kuzmanovičem jsem v denním kontaktu. Zůstaly mi skvělé zážitky, už jen být v kabině s Milanem Barošem bylo k nezaplacení,“ zmiňuje půlrok po boku legendárního kanonýra. „Jak říká Bary: je to kraj rázovitý. Ostrava je ostrá, lidi přísní, ale milují Baník. Cítíte, jak vás ženou. Když zápas odmakáte, zatleskají vám,“ cení si.
Větší stopu však Smola, jenž v mládí zkoušel i basketbal či házenou, zanechal u sousedního rivala z Opavy. Začínal sice spolu s Radimem Breitem a Martinem Jindráčkem v áčku Teplic, ale první ligu vinou tehdejší obrovské konkurence na Stínadlech poprvé ochutnal až právě v SFC.
Tři ročníky, tři nezapomenutelné úspěchy: finále MOL Cupu, postup a devět branek mezi elitou. „Na Opavu nedám dopustit, začátky pod Lojzou Grussmannem byly super. Sestavil mančaft z nechtěných hráčů, vytvořili jsme výbornou partu. Roman Skuhravý dodal taktiku, systém a vše klapalo na jedničku,“ vzpomíná s jiskrami v očích. „Byla to moje druhá rodina, život jsem si užíval. V okolní vesnici jsme pořád slavili. Kdyby ve vedení zůstali stejní lidé včetně Jardy Rovňana a klub měl peníze, asi bych neodešel. Ani Kuzma, Svozka, Pušky... Bohužel tam byly politické boje.“
Teď Smola vyměnil fotbal za rodinnou firmu. „Neměl jsem strach o to, co budu dělat. Nastoupil jsem k tátovi, zabýváme se stavebnickými pracemi. Mám na starosti například přípravu materiálu,“ podotýká spokojeně. A s úsměvem. Tak jako většinu kariéry.
