Pamětník Varadi: Dřív měl Baník lídry, teď je nevidím. Fanoušci neodpouští
V Baníku zažil sedm sezon. Mistrovskou, bronzové, ale i záchranářskou. Právě ta poslední mizerná (2010/11) byla jedinou za dobu působení Adama Varadiho v Ostravě, kdy měli Slezané horší domácí bilanci než v současnosti. Průměrný bodový zisk na svém hřišti míval FCB většinou minimálně dvoubodový s maximálně dvěma prohrami za celý ročník. „Tolik ztrát je na prd...“ říká někdejší útočník o již páté domácí porážce v sezoně. Tu s Jabloncem viděl z tribuny.
Co se vám honilo po dalším kolapsu hlavou?
„Blbý je, že prohry přišly s mančafty, se kterými by si Baník měl poradit, pokud uvažuje nad evropskými poháry. Nevypadá to dobře. Kromě Olomouce to byli všechno soupeři, kteří jsou v tabulce pod Baníkem. A ti by se měli porážet, protože patnáct bodů, nebo alespoň třeba polovina, vám pak někde musí chybět.“
Nakousl jste to, co těžko kouše ostravský fanoušek. Padnout po dobrém výkonu se Slavií nebo Spartou naštve, ale pochopí to. Zatímco porážky od Jablonce, Teplic, Českých Budějovic či Brna jsou vyloženě k vzteku...
„Samozřejmě – a hlavně je ostravský fanoušek náročný. Sám jsem to zažil. Když prohrajete se Spartou nebo Slavií, vezmou to lidi úplně jinak, než když padnete s Brnem nebo Budějovicemi. Nechci se těch klubů dotknout, ale tady v regionu se to takhle zkrátka bere. Na druhou stranu se ukazuje, že výsledky ve sportu naplánujete fakt těžko. Stává se to, bohužel se to Baníku děje v poslední době dost často. Pět porážek z deseti zápasů je dost.“
Přitom co se týče bodového zisku, je paradoxně lepší jednou prohrát, jednou vyhrát než pořád remizovat. Nicméně opravdu velký klub mívá v domácím prostředí pevnost, že?
„Jasně, jeden a půl bodu na zápas je pořád lepší než jeden za remízy. Ale stejně... Když to srovnám s mistrovskou sezonou 2003/04 nebo bronzovým ročníkem 2009/10, tehdy soupeři jezdili na Baník a už u Brna prohrávali. Měli z naší fazony a prostředí takový respekt, že k nám přijeli a byli poloviční. Vážně. Věděli, že je nečeká nic lehkého. Body nám doma naskakovaly úplně automaticky, čímž se zvyšovalo sebevědomí, které jsme pak prodávali i venku. To se však ještě hrálo na Bazalech... Teď mi přijde, že soupeři sem už nejezdí s plánem, že bod by pro ně byl úspěch, ale že rovnou zkoušejí vyhrát. Dřív to tak nebývalo. Nicméně každá sezony i kádry jsou jiné.“
Vy jste zmínil dvě úplně top sezony. Nicméně když jsem se probíral vaším působením v Ostravě, tak až na poslední ročník v klubu 2010/11, kdy už to nebylo úplně ono, jste vždycky doma sbírali průměrně minimálně dva body na utkání. Čím to tedy tehdy bylo?
„Byl jsem teď na Jablonci, a když jsem to sledoval, neviděl jsem na hřišti
