Srdcař Daníček o Zlínu: Nulový vztah. Ale Balaštík mě zdraví a hokeji fandím
Narodil se ve zlínské porodnici, na stadionu Luďka Čajky strávil kus dětství, neboť jeho táta jezdil při hokejových zápasech s rolbou. „Slavili jsme na ní s bratránkem i extraligový titul,“ vybaví si záložník Vlastimil Daníček duben 2004. Své srdce má však o třicet kilometrů dál, v Uherském Hradišti. Se Slováckem se chystá na nedělní derby, které je pro něj vždy speciální. Také o tom vypráví v rozhovoru pro deník Sport a isport Premium.
Když dáte před jméno Vlastimil Daníček slovo „srdcař“, nespletete se. S výjimkou ročního hostování v Karviné prožil ve Slovácku celou kariéru. V každém zápase jede nadoraz a v regionálním derby k tomu ještě pár procent přidá. Prostě se vyždímá úplně do mrtě. „Zlínskému hokeji fandím, ale k fotbalu mám nulový vztah,“ přiznává jeden z lídrů Svědíkovy party.
O vás se říká, že jste srdcař. Co to slovo obsahuje pro vás osobně?
„Odvést na hřišti maximum, co ve mně je a vrátit klubu to, co on do mě za ty roky investoval. Správné slovo pro tohle je asi „vděk“. Když jsem byl malý, Slovácko mi dalo šanci, prošel jsem jeho akademií a já se to teď snažím splácet. To je to nejvíc, co nyní můžu tomu klubu dávat.“
Vy makáte vždycky naplno, že?
„Je to můj styl hry. Mám v mužstvu nějakou roli a v zápase úkoly. Všichni nemůžou mít stejné. Typy hráčů musí být promíchané. Nedá se stavět jen na buldocích anebo technicích.“
Nedávno jste podepsal nový kontrakt až do léta 2026. Tipnu, že nebylo co řešit.
„Přesně tak. Lehká volba. Jiná varianta pro mě neexistovala.“
Žijete v Napajedlích, což je zhruba na půl cesty mezi Zlínem a Uherským Hradištěm. Proč vás to táhne víc k jihu?
