Nejstarší střelec a jeho svět. Jindřišek jí před zápasy tvaroh: Nechci úlevy

Z jaké části je vaše kariéra o talentu a z jaké o poctivé dřině?
„Každý sportovec určitě potřebuje nějakou dávku talentu. Myslím, že v mém případě, ale převážila ta poctivost. Kdybych to měl vyjádřit procentem, řekl bych, že nějakých 66 procent u mě dělá poctivost a zbytek je o talentu.“

Kdy vás poprvé napadlo, že byste se chtěl živit fotbalem?
„Někdy ve starších žácích jsem si řekl, že bych chtěl hrát první českou ligu, šel jsem si za tím a ono se to opravdu povedlo. Dřív fotbal nedávali v televizi tak často, jako je to teď a hodně se chodilo na stadiony. Hrozně mě inspirovalo, když jsem v dorostu chodil na tréninky a před námi na hřišti trénovalo áčko Jablonce. Byli jsme v sedmém nebi, že můžeme hráčům říct: dobrý den a oni nám na to odpovídali. Vzpomínám si, že když jsme šli jednou takhle trénovat, áčko tam hrálo bago. Na zábradlí visely gólmanské rukavice, na kterých bylo napsáno Zdeněk Jánoš. Říkal jsem si: To je neskutečný, on má podepsané rukavice. (směje se) Dřív nic takového nebývalo, tak jsme na to docela koukali. Dnes už si můžete dát jméno včetně vlaječky i na kopačky a nikomu to zvláštní nepřijde. A mimochodem dnes hraju v týmu se Zdeňkovým synem – Adamem Jánošem.“

Dívala jsem se, že někteří hráči Bohemians jsou i o více než 20 let mladší než vy.
„Často si říkám, že spoustě kluků bych tam mohl dělat tátu. Dnešní doba je úplně jiná než před dvaceti lety. Mladí kluci teď přemýšlejí jinak, než tenkrát my. Mně když bylo dvaadvacet, ani jsem nehrál ligu. Normálně jsem k tomu chodil do práce. Víc jsem si tak vážil peněz a neutrácel jsem za hovadiny. Tím, že jsem