Pět důvodů, proč je Sparta mistrem: Kápo, trojzubec i nový kabát
Nejlepší? O tom se můžou vést sáhodlouhé litanie. Nejkonzistentnější ze všech ovšem Sparta byla zcela jednoznačně. Od 23. října loňského roku roztáhla sérii dvaceti zápasů, ve kterých nepoznala přemožitele. I proto si po devíti letech došla pro vysněný titul. Redakce deníku Sport našla pět hlavních důvodů, proč se to Letenským povedlo.
Priske přišel, srovnal, vyhrál
Pokud odmyslíme Slováky Jozefa Chovance s Jozefem Jarabinským, je Brian Priske vůbec prvním cizincem, který v samostatné lize vystoupal až na vrchol. Dánský expert tak do značné míry zbořil předsudky o specifickém českém fotbale. Co absolutně nezvládli Alex Pastoor a Andrea Stramaccioni, to dokázal Priske v rekordním čase. Ze Sparty po letech znovu vytvořil tým. Soudržný, pracovitý, napěchovaný emocemi. Trable, které měli Letenští napříč celou sezonou, řešil s grácií a nadhledem. „Mám rád práci pod tlakem, nejen od veřejnosti a médií, ale i přímo od vedení klubu. Jsem tu, abych vyhrával. Nic jiného neřeším,“ prohlásil na startu angažmá. A jak řekl, tak i udělal.
3 – 4 – 3 jako vykoupení
V hlavách nakládačka 0:4 z derby v Edenu, před sebou vidina těžkého mače ve Štruncových sadech. Přelom října a listopadu, to bylo pro Spartu suverénně nejsložitější období v sezoně. Tlak sílil, stejně tak nespokojenost fanoušků. Priske ale v pravý čas zatáhl za záchrannou brzdu. Proti Plzni vyrukoval s novým herním schématem 3 – 4 – 3, byl z toho spásný triumf 1:0. „Vždycky je to těžké rozhodování, ale shodli jsme se, že musíme něco změnit,“ pokýval hlavou Priske. A z nastoleného trendu už neuhnul. Pražané v novém hávu prosvištěli zbytkem ligy jako TGV. Do konce soutěže už neprohráli, k sedmnácti výhrám přidali pouze tři remízy.
Kapitán a penaltový guru
Faktickým lídrem Sparty byl už v minulé sezoně, v létě ale dostal na svou roli oficiální štempl. Ladislav Krejčí byl v pouhých třiadvaceti letech jmenován dalším kapitánem letenského výběru. V první polovině sezony ale svým parťákům na hřišti moc nepomohl, dlouhou stopku mu totiž vystavila nekonečná bolest zad. Na jaře ovšem Krejčí všechno splatil. I s úroky. Dohromady nasázel třináct gólů, z toho hned osm z penalt. V tomhle oboru se stal naprostým mistrem. Chladnokrevně totiž proměňoval i v těch nejvypjatějších momentech. Třeba v závěru duelů s Viktorií i Slavií. Navíc byl tím pravým vůdcem ve všech smyslech tohoto slova. V tak mladém věku mimořádně obdivuhodná záležitost.
Já na bráchu, brácha na mě
Vedlejší efekt podzimního přechodu na novou herní šablonu. A taky následného příchodu asistenta Larse Friise. Nejen pod jeho taktovkou totiž Sparta dala dohromady ofenzivní trojzubec, který na jaře děsil úplně všechny. Trio Tomáš Čvančara, Jan Kuchta a Lukáš Haraslín se ve druhé polovině sezony rozehrálo do báječné formy. Stříleli góly, navzájem si je připravovali, vytvářeli si jednu šanci za druhou. Ubránit je? Téměř mission impossible… Kuchta na jaře zvládl deset gólů a dvě nahrávky, Čvančara přidal bilanci 7+1, Haraslín zase 5+2. V závěru sezony jejich síla i díky Čvančarově zranění částečně opadla, při šturmu na špici během února a března ale svůj tým nesli na zádech.
Klopýtající rival
S čerstvým mistrem to přímo nesouvisí, v dostizích za titulem to ale sehrálo zásadní roli. Zatímco Sparta od 23. října loňského roku až na tři remízy sbírala pouze výhry, Slavia klopýtala mnohem výrazněji. Jen na jaře nedokázali sešívaní vyhrát v sedmi utkáních, to dělá přes čtyřicet procent veškeré zápasové produkce. Svěřenci trenéra Jindřicha Trpišovského tak nejen promarnili zimní náskok pěti bodů, ale sami se nakonec dostali do stejně hlubokého manka. Právě konzistence Letenských se nakonec ukázala jako rozhodující faktor. Tam, kde Krejčí a spol. dokázali triumfy vydřít, slávisté naopak rozdávali. I proto se čekání na titul v Edenu protáhne minimálně na tři roky.
| # | Tým | Z | Skóre | B |
|---|---|---|---|---|
| 1 |  | 35 | 76:33 | 78 |
| 2 |  | 35 | 98:31 | 78 |
| 3 |  | 35 | 60:38 | 61 |
| 4 |  | 35 | 56:58 | 52 |
| 5 |  | 35 | 40:46 | 50 |
| 6 |  | 35 | 53:47 | 48 |
