„Bezejmenný“ kouč Karviné: V Česku ubíjíme kreativitu. Můžou za to trenéři

Během aktivní hráčské kariéry Tomáš Hejdušek díru do světa neudělal. Vrcholem bylo tříleté angažmá v Lotyšsku a postup s Příbramí do ligy. Nejvyšší soutěž si však nezahrál. „Neměl jsem takový talent,“ přiznává. Více radosti prožívá na trenérské dráze. V posledních dvou letech zažil osobní strmý vzestup, Karvinou vrátil do ligy. Seznamte se!

Po postupu jste sám sebe označil za bezejmenného trenéra. Kdo je tedy Tomáš Hejdušek?
„Momentálně trenér Karviné.“

Máte první bod.
(rozesměje se) „Myslím, že jsem skromný a pokorný chlap. Stejný odmalička. Vyrůstal jsem v Ostravě, jsem odchovancem vítkovického fotbalu, v klubu jsem strávil mládí. Dostal jsem se i do Příbrami, do Lotyšska a v trenérské kariéře jsem nejvíce času byl v Baníku. Ale jak říkám, pořád jsem skromný chlap.“

Do Lotyšska, konkrétně celku Venstpils, jste odešel v roce 2003. Co si vybavuji, tehdy se do satelitů bývalého Sovětského svazu pracovat nechodilo.
„Máte pravdu. Bohužel jsem nebyl natolik talentovaný hráč, abych si na živobytí vydělával doma. Do Lotyšska jsem přestoupil z Vítkovic, které hrály druhou ligu. Šel jsem vyzkoušet štěstí do zahraničí, na lepší angažmá v českém klubu jsem neměl kvalitu. Angažmá ve Venstpils mně doporučil nebožtík pan Alois Sommer. Říkal mi, že bych to měl zkusit, tak jsem vyrazil. Nakonec z toho byly tři roky. Vzpomínky mám hezké, potkal jsem výbornou partu kluků. V Lotyšsku šel tehdy fotbal nahoru, zrovna se dostalo na EURO 2004 a první zápas hrálo proti našim klukům.“

S vyplazeným jazykem Česko vyhrálo 2:1.
„A to Lotyšsko vedlo gólem Verpakovského. Zápas jsme otáčeli až v samém závěru. Moc dobře si na to pamatuju. Na Lotyšsko nedám dopustit, byla to pěkná zkušenost. Byl jsem úplně první, kdo do této země z fotbalistů vyrazil na zkušenou. Akorát při moji fotbalové smůle