Neumím být sám. Vlkanova o Plzni, Vašulínovi i možném návratu Mejdra
Po dvou letech znovu navlékl dres Hradce Králové, usmíval se od ucha k uchu, na tribunce v Opatovicích nad Labem poznával známé tváře. „Super! Jsem rád, že jsem zpátky,“ upřímně vyprávěl Adam Vlkanova po úvodní přípravě v rozhovoru pro iSport.cz. Východočeši remizovali s třetiligovým polským Sosnowiecem 1:1, drobný záložník ve variabilním rozestavení trenéra Davida Horejše odehrál první půli na levé straně středové řady. Pak si vzal do ruky boty a spolu s dalšími vystřídanými parťáky odjel do Malšovické arény doběhávat kilometry.
Docela ostrý start domovského angžmá.
„Hodně těžký. K tomu vedro, takže se to sešlo... (úsměv) Bylo to hlavně o tom, abychom to zvládli kondičně, něco odběhali a presovali, i když presinku se ještě budeme věnovat pořádně teprve.“
Jaký Hradec jste našel?
„Hrozná změna! Tým, systém, realizační tým... Klub se posunul úplně ve všem včetně marketingu, ani trošku se to nedá srovnávat.“
Nicméně návrat jste si představoval asi o pár let později...
„Původně jo, ale když jsem byl pryč, uvědomil jsem si, že se nechci hnát támhle někam do Polska nebo kdovíkam. Byl jsem tam většinu času sám a to já neumím. Pro mě je super, když jsem s rodinou a s lidmi, které mám rád, trávím čas. Tam jsem seděl celé odpoledne doma sám, bylo to ubíjející.“
Člověk si aspoň ujasní priority, a ty má každý jiné.
„Přesně tak.“
Dvanáct jarních zápasů v Ekstraklase za Ruch Chorzow vám sedlo jak?
„Fajn, splnilo to moje očekávání. Akorát jsem doufal, že ze začátku uděláme víc bodů. Hráli jsme dobře, ale nesbírali body. To nás pak na konci stálo možnost ještě bojovat o záchranu.“
Byl jsem v kontaktu s jedním člověk z klubu, pochvaloval si vás lidsky i herně.
„Fakt strašná škoda. Přehrávali jsme herně i týmy z vršku tabulky, akorát jsme dostávali blbé góly. Vzadu to vypadalo kombinačně slušně, ale vpředu to bylo málo. Přirovnal bych to k Českým Budějovicím. Ty taky hrály hezký líbivý fotbal, ale dostávaly laciné branky a natrápily se v ofenzivě.“
Na novém stadionu v Hradci Králové jste si ještě nezahrál, že?
„Nezahrál, ale dívat jsem se tady už byl. Krásná atmosféra, lidi chodí. Teď už se prodalo tři tisíce permanentek. Věřím, že jich bude ještě víc a že nás všechny čeká super sezona. Strašně se na to těším.“
Nalákaly vás i vyšší ambice?
„Když vidím to zázemí a všechno okolo, musíme mít ambice. Nelze se schovávat, vymlouvat, říkat si, že se stačí zachránit. To nejde. Chtěl bych hrát o šestku. Kdyby třeba přišel ještě nějaký silný majitel, mohlo by se to posunout ještě víc.“
Takhle podobně ambiciózně jste si to možná plánoval i v Plzni, kde to úplně neklaplo.
„Nestěžuju si ani na Polsko, ani na Plzeň. Přišel jsem a v prvním půlroce hrál všechno. Liga mistrů, reprezentace, krásné zápasy. V Evropě se mi dařilo, všichni mě hodnotili kladně. Pak se to zaseklo. Nedařilo se, ale přesto hrála furt stejná sestava. Netočila se, bylo to ubíjející. V dalším půlroce už jsem chápal víc, že když se začalo dařit, nic se neměnilo. Hrálo se na dva vysoké útočníky, chytil se Šulcík pod nimi. Neměl jsem to nikomu za zlé, ale nechtěl jsem hrávat jen pár minut. Aspoň jsem si vyzkoušel něco nového. Víc mě to mrzelo předtím.“
Prosadí se Daniel Vašulín v Plzni?
„Choras odchází, což mu otevírá větší šanci dostat se do hry. Kdyby zůstal, měl by to Váša o hodně těžší, protože pořád jsou tam i další kvalitní útočníci. Tohle mu může pomoct.“
A co Jan Mejdr? Nelákáte ho zpátky do Hradce?
„Bavili jsme se, psali jsme si. Jednou by se asi taky chtěl vrátit, ale chce si ještě něco zkusit. Jsem zvědavý, kam to nakonec bude. Přeju mu to. I když se někde neprosadíte, každá zkušenost vás posune dál. Myslím, že v Hradci to má podobné jako já, dveře jsou otevřené. Ale chápu ho.“
A vy před třicítkou máte jasno? Dohrajete kariéru doma, nebo nikdy neříkej nikdy?
„Stát se vždycky může všechno... Ale mám to nastavené tak, že chci být tady. Mám čtyřletou smlouvu, věřím, že se za tu dobu aspoň dvakrát dostaneme do pohárů. To je můj cíl.“
