Veselý mění „čtyřkové“ Bohemians: nedoceněný klon Hůlka i srdcař Júsuf
Personální svízel – tak berou v Ďolíčku zranění jediného ryzího pravého (wing)beka Martina Dostála – je donutil k improvizaci. Možná i proto výkony ani výsledky nebyly bůhvíjaké. „Netajím se tím, že nejsem ortodoxním příznivcem trojky,“ říká upřímně po třetině sezony kouč Bohemians Jaroslav Veselý o rozestavení se třemi stopery, které „klokani“ aplikovali nejčastěji. Nyní dojde k návratu ke klasice. Protože přináší výsledky. „A vyhovuje týmu,“ dodává záložník Jan Matoušek.
Většina trenérů řekne, že výchozí rozestavení není extra důležité. Rozhoduje to situační. Reakce na to, co se zrovna děje na trávníku.
„Se Slavií jsme měnili tři a nespasilo nás nic. Pořád je to hlavně o kvalitě s míčem,“ ví trenér Jaroslav Veselý.
Jenže když se zeptáte hráčů, mluví jinak než nadřízení. To oni vnímají čas a prostor přímo z pažitu. Řeší, kolik „hasičů“ mají ještě za sebou a o kolik věží se opřít na hrotu. Zda jsou uprostřed dva, či tři polaři. Zda coby levé křídlo důvěřujete wingbeku i bekovi, nebo vás jistí jen jeden zadák.
Tak jako Jan Matoušek, jenž pomohl Bohemians gólem a asistencí před reprezentační pauzou zvítězit v Olomouci. „Určitě se lépe cítíme ve čtyřce. Přijde mi, že to vyhovuje všem,“ netají.
Proč je to najednou u zelenobílého mančaftu téma? Protože paradoxně většinu podzimu odehráli v nekomfortu.
Jakmile realizační tým zvolil čtyřobráncovou řadu, vyhrálo se nejen v neděli na Hané (3:1), ale i v srpnu v Karviné (2:1). V Liberci na nepříznivý průběh reagovala lavička rovněž, byla z toho cenná remíza 2:2. „Přehrávali jsme je, protože na to máme typy hráčů,“ dodává Matoušek.
