Držáci vzadu, nováčci musejí přidat, africká křídla bavila. Co ještě ukázal Liberec?

Při vší úctě k Lukáši Letenayovi a Benjaminu Nyarkovi, na nich ofenziva stát nebude. Duel proti Chrudimi to jen potvrdil. „I kdybychom hráli dva dny, gól nedáme,“ popisoval kouč Radoslav Kováč. Slovák i Ghaňan by ze všeho nejvíc potřebovali hostování, kde budou mít minutáž a důvěru trenéra. Zejména Nyarko několik akcí vyloženě zkazil. V současnosti je situace ve Slovanu taková, že naprostou jedničkou na hrot je lotyšský reprezentant Raimonds Krollis. Dovednostmi a chováním v koncovce se mu konkurenti nevyrovnávají. Na něj bude realizační tým stoprocentně stavět.

Jan Mikula, Šimon Gabriel i Dominik Plechatý ukázali, že budou pilíři obrany i v příští sezoně. Zkušený univerzál Mikula spolehlivě zaskočí kdekoli, Gabriel se nebál hrát mezi řady, Plechatému žádný útočník neuteče. A zezadu vše výborně dirigoval gólman Tomáš Koubek. Přesto se nelze zbavit dojmu, že Liberci ve výstavbě chybí levá noha. Gabriel ji sice vylepšil, nicméně stejně se z pozice levého stopera automaticky (a pochopitelně) vytáčí dovnitř hřiště na silnější nohu. Tím celkově trpí dynamika levé strany, čili úkol pro sportovní úsek je jasný. A při vzdušných soubojích občas zase chybějí centimetry, ty dodá Jan Knapík.

Byli příjemným zpestřením. Soliu Afolabi, posila z Táborska, a Joel Yakubu, vytáhnutý z dorostu. Dva devatenáctiletí Nigerijci nastoupili do druhé půle, a přestože na nich byla občas znát ještě taktická nevyspělost a problémy se soubojovostí, naznačili potenciál. Afolabi na levé straně dobře kooperoval s Dominikem Maškem, Yakubu na druhé lajně nešetřil náběhy, což trenér Radoslav Kováč několikrát ocenil. Při pohledu na soupisku Liberce a faktu, že s Ľubomírem Tuptou se příliš nepočítá, by mohli talentovaní Afričani díry v kádru postupem času zalepit. Ale bude to chtít čas.

Na rovinu, v konkurenci ostatních to bude mít jak Marek Icha, tak Ivan Varfolomejev složité. Nicméně oba proti Chrudimi ukázali, že své místo nechtějí jen tak pustit. Ukrajinec se chtěl ukázat, několikrát pálil z nepřipravené pozice, třikrát vystřelil na branku. A za pomocí pokynů Radoslava Kováče organizoval hru včetně spouštění presinku, což Severočechům po prostřídání chvíli haprovalo. Zkušený Jan Řezníček měl prostoru až moc. Snažil se i Icha, jenž nastoupil na postu invertovaného pravého beka. Dobře kombinoval s ostatními, podporoval ofenzivu, nešetřil krokem. To samé platilo na druhé straně pro Dominika Maška, jeho ostrá levá byla největší zbraní ve druhé půli.

Upřímně? Bylo to málo. Jak od Hynka Hrušky, tak od Petra Hodouše i Ermina Mahmiče. Nové tváře ze Sparty B, Českých Budějovic a rakouského Lafnitzu si musejí zvyknout na vyšší intenzitu a důraz. U všech bylo patrné, že na nároky realizačního týmu teprve vstřebávají. Hodouš zaspal u jediné inkasované branky, Hruška měl problém uprostřed pole se souboji i rychlou prácí s míčem, Mahmič rovněž pomalu dostupoval protihráče. S tím vším se nicméně U Nisy počítá, jde spíš o projekty do budoucna než o tom, aby ihned od prvního kola táhnuli mužstvo. Stejný popis sedí na devatenáctiletého Matěje Strnada, jenž na rozdíl od ostatních ve hře několikrát úplně vypnul. Přidat!