V divizi C má po dvacátém kole nasbíraných parádních 21 branek! V posledním zápase na hřišti Pěnčína (1:1) si ale Ivo Svoboda, útočník Převýšova, připsal i smutnou statistiku. Poprvé v mužském fotbale musel do sprch dřív, než rozhodčí písknul konec. Ve čtyřicáté minutě dostal červenou kartu za úder hlavou do obličeje soupeře, stojí v zápise o utkání.
Ti, co ho znají, ho považují za slušňáka. Při fotbale prý téměř nefauluje, červenou naposledy viděl v sedmnácti letech. „Ty pocity, které se ve mně odehrávaly, když jsem opouštěl hřiště, byly všelijaké. Přemýšlel jsem dokonce i o tom, že s fotbalem seknu,“ vypráví čtyřiatřicetiletý útočník.
Co se vlastně v Pěnčíně stalo? Svoboda tvrdí, že byl poněkolikáté faulován stejným hráčem, po dalším ataku se sebral a šel si chování se soupeřem vysvětlit. Došel k němu prý na třicet centimetrů a v tom se protivník teatrálně skácel k zemi. „Byla to klukovina, k tomu hráči jsem neměl ani chodit, zavdat mu jakoukoliv příčinu k takové grotesce,“ vypráví bývalý hráč Slavie, Jihlavy, Českých Budějovic, Drnovic, Hradce Králové nebo Plzně.
Hlavní sudí ale po kartě nesáhl, hru nechal pokračovat a až po dodatečné poradě s asistentem vytasil na Svobodu ve čtyřicáté minutě červenou. „Proti výkonu hlavního sudího nemám nic, pískal dobře, o to víc mě moje vyloučení mrzí,“ říká Svoboda.
Podle něj musel opustit hřiště na popud delegáta zápasu, který prý seběhl z tribuny a asistentovi poradil. „V zápise není jediná námitka proti postupu vyloučení. Jen, že hlavní sudí konzultoval situaci dodatečně s asistentem číslo 2,“ čte ze zápisu o utkání Josef Nikodém, šéf Řídící komise pro Čechy.
Jméno delegáta nechtěl Nikodém před zasedáním disciplinární komise, které bude ve čtvrtek, prozrazovat. Na adresu Svobody ale poslal vzkaz: „Někdy je osobní účast na zasedání zbytečná, protože jen zopakujete to, co je v zápise. Ale občas se to hodí, protože se celá situace hlouběji objasní. Když koukám do tohoto zápisu, tak být postiženým, přijedu.“
Svoboda o svém vyloučení
„Po cestě autem ze zápasu se ve mně mísily všelijaké pocity, bylo to hrozné. Já, který dostanu sotva jednu žlutou za sezonu. Hrál jsem si i s tím, jestli se na ten fotbal nevykašlu, když to takhle vypadá. Ale když se mi to pak rozleželo v hlavě, zjistil jsem, že bych bez fotbalu nemohl být, zvlášť, když mi to tak střílí. Ten, co to na mě nahrál, to zkusil i později na spoluhráče. Říkal mu: ´Chceš jít taky ven? Mam spadnout?´ Štve mě, že teď dostanu určitě nějaký trest a nebudu moci klukům pomoct.“
