Míč ve 37. minutě přechází brankovou čáru. Góóól! Divizní Benešov ze sebe právě shodil (anti)střeleckou deku, která na něm ležela extrémně dlouhých 914 minut.
Takovou dobu nemohl středočeský klub, který hrál v minulé sezoně o postup do třetí ligy, propasírovat balon do soupeřovy brány, než slavnostně pokořil béčko Táborska. A „rovnou“ 2:1. Branky při tom stříleli jen hráči, kteří měli zrovna na ruce kapitánskou pásku.
Proti Admiře nedali penaltu, při dorážce narvali míč zblízka přímo do brankáře. Za patnáct a čtvrt hodiny fotbalu nastřelili několik břeven a tyček, ale gól pořád nikde. V Milevsku, v devátém „nešťastném“ utkání, konečně křepčili hráči Benešova nad vstřelenou brankou, tu ale zase neuznal sudí pro ofsajd.
Tahle smůla a neschopnost už je ale zapomenuta. K přetržení střelecké nemohoucnosti, která začala 2. září 23. minutou ve Štěchovicích, došlo symbolicky: na svatého Martina se trefil kapitán Martin Turek. „To je fakt, na bílém koni přijel náš spasitel,“ usmíval se trenér Miroslav Beran.
Po půlhodině hry plachtí balon za obranu Táborska B. Stihne ho, nestihne? Dominik Němec, benešovský rychlík, dorazí míč přesně na lajně a rovnou ho ve skluzu lifruje před hostující branku. Lehké ťuknutí 27letého Turka stačí, aby míč skončil v síti.
„Úleva, hrozná úleva! Už jsem moc nevěřil, že by to Dominik ještě dohnal. Ale stejně jsem tam šel. Ode mě žádná rána, ale naštěstí ta střela prošla za brankáře. Je to vysvobození,“ povídal střelec.
Aby ne. Vždyť to fotbalisté 10. týmu divize A poslouchali téměř denně: „Jak to, že jste zase nedali gól?“ ptali se jich fanoušci a obyvatelé exligového města. „Strašně nás to svazovalo, byli jsme frustrovaní, vyřízení. Skoro nám přestalo jít o tři body, ale hlavně dát tu branku,“ vysvětluje Turek.
Ta vysvobozující padla tak, jak to hučí do fotbalistů trenér Beran. Rychlá akce po lajně a centr před bránu. „V tu chvíli už musíme mít mezi penaltou a malým vápnem alespoň jednoho hráče, jinak je to celé zbytečné. Kluci to mají naučené, jsem rád, že nám to vyšlo,“ vykládá Beran.
Do utkání přitom ani nemusel hrdina Turek naskočit. Kvůli zranění třísla celý týden jen vyklusával, neměl ani jeden ostrý trénink. Těsně před poločasem střídal, pět minut po vstřelené brance. „Už to nešlo,“ mrzelo ho.
Pásku hodil Janu Žákovi – jako by mu přesypal i zbylý střelecký prášek. Nový kapitán v 77. minutě rozhodl o vítězství domácích technickou ranou k tyči. „Vyřešil to zkušeně, možná i proto, že jsme konečně prolomili tu šňůru a z kluků spadla nervozita,“ připouští Beran.
S mizernou střeleckou formou šla ruku v ruce i benešovská šňůra bez vítězství, která trvala devět utkání. „Mohli jsme dosáhnout maximálně bezbrankové remízy. I když jsme tolik neprohrávali, je lepší jednou rupnout a jednou vyhrát než dvakrát remizovat,“ ví Beran, který je u mužstva teprve třetí týden.
V důsledku ofenzivní neschopnosti padl v Benešově trenér Martin Bárta, klub rovněž přišel o diváky. Zatímco na první tři domácí utkání v sezoně jich chodilo přes dvě stovky, s Táborskem klesla návštěva na 80 lidí... „Víme, že jsme je tím trochu odlákali, ale snad se s tímhle utkáním zase vrátí a my budeme dál střílet a vyhrávat,“ přeje si Turek.
Hrdina, který spasil Benešov: Už jsem nevěřil…
Byla to velká sláva. Vždyť 914 minut, tedy přes deset zápasů, trvalo, než divizní Benešov vstřelil gól! Hrdinou týmu se stal symbolicky kapitán týmu, 27letý Martin Turek. Centr před branku klepnul s trochou štěstí za gólmana a ulevil tak sobě i svým spoluhráčům.
Přitom to vypadalo, že kolega Dominik Němec, který vám na gól přihrál, míč nestihne. Centroval přesně z brankové čáry.
„Byla to zrovna situace, kdy už jsem moc nevěřil, že by to Dominik ještě dohnal. Ale je hrozně rychlej.“ (úsměv)
Do náběhu jste přesto šel. Neříkal jste si, že přihrávku už jen těžko dostanete?
„Šel bych tam, i kdyby to měl na doběhnutí ještě těžší, máme to takhle nacvičené. Dlouhá přihrávka do lajny za obranu a následná přihrávka do vápna.“
Nepomohlo vám při brance taky trochu štěstí?
„To je trochu pravda. Navíc to ode mě pak ani nebyla žádná rána. Sešlo se toho víc najednou.“
Ale hlavně, že padnul gól a přišlo vysvobození.
„Přesně tak. Takhle to bereme. Těch deset zápasů bez gólu bylo frustrujících, byli jsme vyřízení. Snad nás prolomení střelecké neschopnosti a konečná výhra nakopne.“
Jak vůbec lomcoval týmem ten dlouhý půst?
„Člověk je strašně svázaný. Vždyť jsme během těch deseti utkání nastříleli skoro stejný počet břeven. V Milevsku jsme navíc dali regulérní gól, který nám ale neuznali. V týdnu jsme si pak s klukama řekli, že už to musíme prolomit. A povedlo se nám dát šťastný gól, kdy už vypadalo, že bychom ho z té situace nemuseli vytěžit.“
Jaký pocit vámi v tu chvíli projel?
„Hrozná úleva, nejen ze mě spadla strašná deka. Navíc jsem netrénoval celý týden, bolelo mě tříslo z minulého utkání. Jen jsem o trénincích vyklusával. Proto to moje střídání pět minut po vstřelené brance.“
Co teď s prolomenou smolnou šňůrou a výhrou 2:1? Je už gólová neschopnost definitivně pryč?
„Říkali jsme si s klukama, že by to tam už mělo padat. Prošli jsme si chvílemi, kdy nám nešlo ani o to, abychom vyhráli, ale abychom hlavně dali ten gól. Už i vedení na nás tlačilo, diváci přestali chodit jako na začátku sezony.“
