Odmalička chytá, ale když je šance, nastoupí na kraji zálohy. A jde mu to tam náramně! Radim Ottmar, trojka Hradce Králové, kterého můžete vídat v bráně třetiligového Převýšova, si s míčem perfektně rozumí. V poli se z něj stává „nebránící levé křídlo“, které umí skórovat. Hrál krajský přebor za Týniště nad Orlicí, má za sebou i přátelské utkání za Hradec.
Vezměte si míč a zkuste si s ním chvíli žonglovat. Máte rekord aspoň něco přes 100? Bravo. Stejně ale nemůžete konkurovat Radimovi Ottmarovi. Jeho čísla značí, že opravdu není obyčejný gólman, spíš možný nástupce žongléra Jana Skorkovského.
„Rekord v nožičkách mám tisíc, hlaviček jsem udělal osm set,“ prozrazuje. „Ale to bylo dřív.“
Pryč se zbytečnou skromností, o Ottmarovi se po celém Královéhradeckém kraji vypráví, jak báječnou má kopací techniku. Jeho levačka je prý hodně přesná a tvrdá.
„Mimo kopací techniky má přehled ve hře, v poli je výborný. I jako hráč by to dotáhl daleko, aspoň do třetí ligy. U nás v krajském přeboru patřil k nejlepším,“ říká Radomír Hrubý, trenér Týniště nad Orlicí. Právě tady Ottmar sehrál v roce 2009 několik zápasů na postu levého záložníka.
„Týniště mělo své gólmany, nechtěl jsem je připravit o místo, aby jeden seděl na tribuně, tak jsem šel hrát,“ ohlíží se Ottmar. Dal několik gólů, jeden pohárový zápas dokonce rozhodl dvěma trefami, když šel o poločase do hry za stavu 0:0. „Snad to bylo pro diváky trochu zpestření,“ doufá.
Dřív kopal i penalty, jednu branku vstřelil dokonce za áčko Hradce Králové. Když skončil v dorostu, oznámili mu, že s ním jako s brankářem nepočítají. Záhy ale přišla nabídka, jestli to nechce zkusit v poli. Pod koučem Petrem Uličným nastoupil k přáteláku v Trutnově.
„Vyhráli jsme 5:0, dal jsem i gól, ale pak to nějak vyšumělo a já se vrátil do brány, nechtěl jsem hodit ta léta dřiny za hlavu,“ vzpomíná Ottmar. „Zahrál jsem si s Pavlem Černým, to byla paráda. Před zápasem mě jen zarazilo, když mi trenér Uličný říkal, že budu kopat všechny standardky z pravé strany. To jsem zůstal viset,“ směje se.
O tom, že by hrál místo chytání, přemýšlel Ottmar často. Při angažmá v divizní Nové Pace si dokonce pravidelně bral na lavičku i hráčský dres, kdyby bylo potřeba. Vždycky byl pro něj idolem bulharský záložník Christo Stoičkov. Stejně jako on, i Ottmar tíhne k číslu 8, ač ho nikdy v bráně neměl.
„Sledoval jsem hráče z pole, brankářské vzory jsem neměl. Na druhou stranu mě to vždycky táhlo do brány. Několikrát mě napadlo, jak by to asi vypadalo, kdybych nechytal...“
Fotbal by měl minimálně v divizi nejspíš jednoho šikovného leváka, který nesnáší bránění. Ano, ač to možná zní trochu paradoxně, Ottmar bez rukavic = hodně ofenzivní týpek.
„Vracet se neumím, bránění mi nejde. Vždycky jsem tíhnul k tomu, že chci dávat góly. Dát gól, to je daleko opojnější pocit než zlikvidovat velkou šanci,“ porovnává obě pozice.
| RADIM OTTMAR |
| Narozen: 8. prosince 1983 (29 let) Pozice: Brankář a příležitostný záložník Klub: Hradec Králové Kariéra: Hradec Králové (mládež), Týniště nad Orlicí, Hradec Králové, Sokolov, Týniště nad Orlicí, Nová Paka Fotbalové přednosti: „Jako brankář jsem, myslím, docela rychlý a snad si i dobře organizuju obranu. V poli mám prý dobrou levačku, umím se vcítit do role brankáře a snažím se šance řešit tak, jak to mají nejmíň rádi.“ Zajímavost: Podniká v oblasti finančního poradenství. Jeho služeb využívají i spoluhráči. |
Když má Ottmar vybrat, který post je lehčí, neváhá ani chvíli. „V poli máte o sto procent menší odpovědnost. V bráně je každá chyba vidět,“ říká.
Své brankářské znalosti může v ofenzivně dokonale využít. „Dobře vím, co brankáři nemají rádi, naskakuje mi to. Když jde třeba útočník sám na gólmana a udělá kličku, dá se s tím těžko něco dělat. Pokud vystřelí, šance na dobrý zákrok je větší,“ tvrdí.
To bychom měli samostatné nájezdy na brankáře. Když se ale jako záložník ocitne v pokutovém území na standardní situaci, ztrácí jistotu.
„Jako gólman vylítnu na centr ven a nic mě nezajímá. Jako hráč už se na to dívám jinak. Jestli tam nejde brankář, jestli se s někým nesrazím, prostě věci, o kterých v rukavicích nepřemýšlím,“ popisuje změnu. „Taky neumím hlavičkovat. Míč většinou podskočím, mám úplně šílený timing. Ruce mi chybí. Potřeboval bych, aby se smělo hlavičkovat rukama,“ usmívá se Ottmar.
Pokud má ale míč na zemi, je hodně nebezpečný. „Šance proměňoval s velkým přehledem. Je to nejlepší hrající brankář v Královéhradeckém kraji,“ potvrzuje trenér Týniště Hrubý.
Přesvědčit se o tom můžou protihráči na různých halových turnajích i ligoví fotbalisté Hradce.
„Když je potřeba jednoho brankáře do hry, jdu. Mám tady pověst, že bych mohl kopat v poli, nikdo se tomu nediví. I trenér Plíšek už mě párkrát pochválil, sem tam mě někdo z kluků poplácá, ale trénink je přeci jenom bez nervů,“ říká. „Kdybych měl nastoupit v lize, tak se všechno osmkrát zrychlí a já bych nestíhal. Věřil bych si tak na divizi. Ta moje levačka by mi dávala nějakou šanci.“
Teď se Ottmar spíš upíná k tomu, aby si aspoň jednou zachytal v lize. Na první start stále čeká, od druhé ligy po přebor už okusil všechny soutěže. O víkendech tak aspoň chodí pomáhat třetiligovému Převýšovu, který je farmou Hradce.
„Doufám, že si někdy ligu zkusím. Jako brankář...“ usměje se. „Až jednou skončím s velkým fotbalem, mám v plánu, že zahodím rukavice a půjdu to dohrát někam do zálohy. A budu mít dres s číslem osm!“
