Kanonýr Zmeškal dal 41 gólů? Fantazie, ale hlavní je zdraví

Zkušenosti z druhé ligy už Zdeněk Zmeškal má, zahrál si ji za HFK Olomouc. Momentálně ale patří středočeskému Tatranu Rakovník, odkud ho majitel pouští vždy na hostování. Útočník, který měl pověst nezkrotného živla, se tím netrápí. Seká latinu a střílí góly v angažmá, jaké mu zrovna přijde pod ruku. Jako naposledy v Uhelných skladech. Poslední dny prý ale řadu věcí změnily.

„Před týdnem v neděli se mi udělalo tak špatně, že jsem si volal záchranku a skončil v nemocnici. V tu chvíli si člověk uvědomí, že fotbal a nějaké góly, nejsou to nejdůležitější.“

Zrovna jsem se chtěl zeptat, jak jste vítězství v soutěži střelců oslavil…
„Výhru v soutěži Sportu jsem ještě slavit nemohl. Když jsem dohrál poslední zápas za Uhelné sklady, měli ještě soupeři k dobru utkání, nebylo jisté, zda se někdo nedostane přede mě. Říkal jsem si, že do třetího místa bych měl být. Odpoledne po utkání přeboru jsem si jel zahrát exhibici proti Pavlu Nedvědovi a potom večer jsem šel s kluky slavit konec sezony.“

A na oslavě se vám udělalo zle?
„To přišlo až druhý den ráno. Udělalo se mi blbě, špatně se mi dýchalo, měl jsem závratě. Skončilo to tak, že jsem si nechal zavolat sanitku a musel do nemocnice. Asi se projevilo vysílení z konce sezony. Prostě bylo toho nějak moc. Odvezli mě do Brandýsa, dali mi kapačku a zůstal jsem tam den na pozorování.“

Co s vámi bylo dál?
„Chtěl jsem domů, třeba máma nevěděla, co se mnou je. Byla hotová, brečela a obvolávala lidi, co se děje. Já jsem jen ležel na posteli a měl toho dost. Jediné, co jsem chtěl, bylo zavolat jí a říct, že jsem v pořádku. V tu chvíli si člověk uvědomí, že klišé o tom, že nejdůležitější je zdraví, je prostě pravdivé. Jen si to člověk, když nemá problémy, tak nějak neuvědomí.“

Odhalili lékaři nějaký větší problém?
„Podle zprávy, co mám, by to nemělo být nic vážného. Kamarádka mi zařídila pro klid duše ještě vyšetření v IKEMu. Každopádně už se cítím v pohodě, všechno je v pořádku.“

Slyšel jsem, že máte pověst nezkrotného hráče, který se sice zklidnil, ale občas je stejně neřízenou střelou. Změní něco na této pověsti Váš poslední nemocniční zážitek?
„Musím říct, že po tomhle zážitku už se alkoholu nedotknu ani na narozeninách, stejně tak si odpustím i příležitostnou cigaretu. Co se týče toho ostatního, chci moc poděkovat svojí snoubence za to, že mě podporovala v každém zápase. Hodně mi pomohla, díky ní jsem se změnil, posouval jsem se nejen jako fotbalista, ale i jako člověk. Začal jsem pozitivněji uvažovat a poznal, že to všechno jde. Začal jsem se věnovat i mentálnímu tréninku. Chystáte se na nějakou situaci a mozek si ji zapamatuje, když pak opravdu přijde, vyřešíte tu situaci dobře.“

Takže i to je kouzlo vaší střelecké super sezony?
„Byl jsem připravený po všech stránkách, vždycky jdu do zápasu s cílem dát gól a teď se to často dařilo. Ale přidával jsem si i v normálním tréninku. Po práci jsem chodil do posilovny, sám jsem běhal. Cítil jsem, že na sobě musím pracovat, abych nestagnoval. Už jsem byl také rozhodnutý, že po sezoně půjdu z Uhelných skladů. Přišel čas posunout se dál. Posledních čtrnáct dní jsme se scházeli na tréninku v deseti lidech a pokazili konec sezony, prohrávali jsme. Z toho jsem zklamaný. Za sebe chci ale každopádně poděkovat všem spoluhráčům, hlavně Lukáši Zilvarovi za podporu a přihrávky. Byla z toho sezona, jakou už možná nikdy nezažiju.“

Když jste se dal dohromady, začal jste zase sledovat, jak jste na tom v soutěži Sportu?
„Za mnou byl střelec Suchdola Kacafírek, který hrál poslední kolo proti Tatranu Rakovník, jehož jsem hráčem. Tak jsem klukům říkal, ať ho pohlídají. A povedlo se to, dal jen gól. Pak jsem koukal na střelce Chocně Myšáka, ale ten v posledním kole neskóroval. Ještě mě mohl předstihnout Kroutil z béčka Chrudimi, ale ani ten to nedokázal. Pak bylo jasné, že skončím první. Byl to hezký pocit, jen po tom všem, co jsem zažil v posledních dnech, to nebylo nejdůležitější. Radost ale mám.“

Jednačtyřicet nastřílených branek budí velký respekt…
„O tom, že dám tolik gólů, se mi určitě ani nezdálo. Po podzimu jsem jich měl devatenáct a tajně jsem si myslel na třicet. Před sezonou jsem se ale vsadil o lahev Jacka s vedoucím mužstva na Uhelných skladech, že dám dvacet gólů. Po podzimu už jsem vlastně mohl dát chladit led (usměje se). Ale že z toho bude čtyřicet gólů, to mě ani nenapadlo. To je fantazie.“

Možná jste čekal, že to na jaře budete mít složitější a soupeři si na vás budou dávat pozor. To je střílení branek v přeboru tak jednoduché?
„Žádná pohádka to není. Přebor je kvalitní. Spousta kluků má klidně na druhou nebo třetí ligu. Jen nemají v zádech nikoho, kdo by je tam posunul. Přebor se zkvalitnil, podívejte se na Přední Kopaninu, kde hrají kluci s ligovými zkušenostmi Tomáš Pešír a Tomáš Poláček.“

Když nebudete pít alkohol, odpadne oslava vašeho vítězství. Rozdělíte se s bývalými spoluhráči o ceny, které jste vyhrál?
„Moji velikost asi nikdo v týmu nemá. Spoluhráče ale určitě pozvu na oslavu. V půlce července mi bude třicet, koupím pro kluky nějaké šampaňské, já si nedám. Sám jsem si tou výhrou v soutěži kanonýrů dal nádherný dárek, ale taky si uvědomuji, že zdraví je zdraví. Taky se bude řešit moje fotbalová budoucnost. Uvidíme, jak to skončí.“

POŘADÍ STŘELCŮ
1. Zdeněk Zmeškal - Uhelné sklady (Pražský přebor) 41 gólů - 53,3 bodu
2. Štěpán Kacafírek - Suchdol (Středočeský přebor) 38 gólů - 49,4 bodu
3. Luboš Myšák - Choceň (Pardubický přebor) 38 gólů - 49,4 bodu

ZDENĚK ZMEŠKAL (ÚTOČNÍK, UHELNÉ SKLADY)
Věk: 29 let
Pozice: Útočník
Klub: Tatran Rakovník
Rodina: svobodný, snoubenka Lenka