Chlouba a rarita v jednom! Brankářskou dvojici v divizních Litoměřicích totiž tvoří bratři. Jedničkou je Petr Pechatý (23), který odchytal všech šest divizních zápasů, záda mu pak trpělivě kryje o čtyři roky mladší Martin. „Já bych dlouho sedět nevydržel, dokonce ani v Chelsea,“ prohlašuje přesvědčivě Petr Pechatý.
„Brácha je o dvě stě procent lepší, ale věřím, že moje šance přijde,“ tvrdí sourozenec. Pro oba znamená společné angažmá splněný sen.
Odmalička to mezi nimi jiskřilo. V každé volné chvíli prchali za barák sportovat. Fotbal, hokej, fl orbal, basket, žádný sport, kde se šlo poměřit, nezůstal stranou. „Jeden chytal nebo bránil, a druhý dával góly,“ vypráví Petr Pechatý a oči mu září nadšením.
Mladší brácha mu nic nedaroval, právě naopak. Když se pak starší ze sourozenců začal věnovat fotbalu, nemohl na trávníku chybět ani on. Začínal jako hráč v poli, to sourozenec se rovnou postavil mezi tyče. „Chtěl jsem být jako brácha. Nejen ve fotbale, ale i v životě je to můj vzor, takže jsem šel nakonec do branky také,“ říká Martin Pechatý.
Na fotbalovém hřišti se ale kvůli věkovému rozdílu nepotkali. Jako spoluhráči ani jako soupeři. Tedy až do téhle sezony. A pomohla k tomu pořádná náhoda. Martin totiž před šesti lety kariéru zabalil a věnoval se florbalu, kde střílel v divizi góly. Letos v létě však nemohl na jeden trénink fotbalových Litoměřic přijet náhradní gólman a on jen tak z hecu znovu oblékl brankářské rukavice.
„Brácha mi zavolal, abych přišel na trénink a nějak to tam odstál,“ vzpomíná na netradiční comeback mladý brankář.
Trenérům se zalíbil. Do letní přípravy už naskočil jako dvojka, protože to dosavadní náhradník zabalil. Starší z bratrů stejně dál zůstal neotřesitelnou jedničkou.
„Moje šance v divizi přijde. Může přijít červená karta nebo zranění. Ale ani jedno bych bráchovi nepřál. Takže, když chci zápasové zatížení, jdu si zachytat za béčko,“ říká bez emocí mladší Martin. „Že bych na bráchu žárlil nebo cítil závist kvůli tomu, že chytá? To vůbec,“ doplňuje.
Do branky se dostal aspoň v pohárovém zápase proti Varnsdorfu v době, kdy odjel jeho bratr na dovolenou. Litoměřice prohrály 0:5. „Byl jsem v Chorvatsku a sledoval zprávy od kluků. Mrzelo mě, že sám nemůžu chytat, na druhou stranu jsem samozřejmě bráchovi držel palce. Dostal sice pět gólů, ale všichni ho chválili, to mě potěšilo. Nikoho ani nenapadlo, že tolik let nestál v brance. Bylo neuvěřitelné, jak se do toho rychle dostal,“ vrací se v čase Petr.
„Bylo to zvláštní, inkasovat pět gólů a přitom slyšet chválu. Ale měl jsem ze sebe dobrý pocit,“ dodává brankář konkurent. Myšlence, že by bratrovi v budoucnu koupil v sezoně dovolenou a díky tomu se dostal do branky, se oba zasmějí. „Odložil bych si ji na prosinec,“ varuje litoměřická jednička.
Brankáři prý mají mezi sebou nadstandardní vztah a to odmalinka. „Nikdy by mě nenapadlo, že bych si třeba s bráchou nešel hrát. Máme mladší ségru a to samé platí pro ni. Když vidím, jak se k sobě někdy dneska děti chovají, tak si říkám, že jsou jako cizí lidé,“ diví se dvojice mladých mužů.
Nic to ale nemění na tom, že jakmile dojde na divizní zápas, jde na hřiště Petr. „Samozřejmě, že to se mnou na lavičce cuká, štve mě každý gól, co dostane,“ svěřuje se litoměřická dvojka. „Když je na mě faul, brácha řve na lavičce. Je nejhlasitější, stejně jako když je gól. Všechno prožívá,“ směje se konkurent v rukavicích.
Přitom sám přiznává, že to, co jeho bratr, by on sám těžko kousal. Sám chytal i v jiných klubech. Prošel Roudnicí, Mostem, Kolínem a v nejvyšší soutěži dělal dvojku v Teplicích Tomáši Grigarovi. „To byla škola, ale jinak bych na lavičce dlouho sedět nevydržel. Být dvojkou pět let, ani náhodou. Sedět je nuda, ani v Chelsea bych to nedal,“ vykládá přesvědčivě.
Nepřesvědčily by ho prý ani velké peníze. Sám prý mohl být dál v Teplicích, ale když přišla šance dostat se pravidelně mezi tyče, měl rychle sbaleno. „I Petr Čech chtěl chytat, tak odešel do Arsenalu. Brankáři prostě rádi chytají, ne koukají,“ dodává.
Jenže mladší bratr Martin je spokojený se starty za béčko a s klidem přijal roli brankářského pozorovatele divizních zápasů. „Jasně že se štengrujeme, to musí být. Na tréninku si počítáme, kdo kolik dostane gólů. Jsou tu sázky, o tyčinky, o pitíčka, nešetříme se,“ smějí se. Jinak se ale v každém směru podporují, radí si a pomáhají. Po zápase dokonce u videa rozebírají zápasy a inkasované góly, snaží se přijít na to, co šlo udělat lépe.
„Je u toho i táta a přidává svůj pohled z tribuny,“ dodávají. Fandí jim celá rodina, když hrají Litoměřice doma, deset obsazených sedaček, to je tutovka. „Ale nikdo mě nepřemlouvá, abych bráchu pustil do brány,“ směje se Petr.
Ten si nedovede představit, že by z klubu odešel ke konkurenci a postavil by se mezi tyčemi svému sourozenci. „Tady jsem doma, do divize bych v okolí nešel,“ má jasno. Měnit dres nechce ani druhý z bratrů, a tak se rodina nejspíš prestižního duelu, kdy by duo Pechatých stálo proti sobě, nedočká. Představit si to dokážou leda ve své fantazii.
„Pokud by k tomu někdy došlo, tak by byli všichni asi nejspokojenější, kdyby to skončilo 0:0, na každé straně by bylo pět chycených tutovek a jedna penalta navrch,“ vykládá Petr. A co následný rozstřel o dodatečný bod? „Asi by vyhrál brácha, je to penaltový mág,“ složí sourozenci poklonu mladší Martin, který se chystá studovat do Prahy Policejní akademii, ale fotbalově bude věrný Litoměřicím. „Je tu skvělá parta, trenéři i vedení,“ nabízí důvody, proč nehodlá nikam utíkat.
Velké fotbalové bitvy proti sobě svedli oba bratři jen u play stationu. „Naším klubem je Manchester United, buď jsme za něj hráli spolu, nebo ho nemohl mít ani jeden z nás,“ vykládají. „Máma na nás často křičela, ať se uklidníme, jak jsme to prožívali,“ smějí se.
Spojuje je nejen náklonnost k „rudým ďáblům“. Společnou řeč najdou, i když mají jmenovat brankářské vzory – Van der Sar, De Gea, Neuer, Buff on. „Taky z brány tak dvakrát za zápas vylítnu ven,“ usmívá se srovnání s gólmanem Bayernu starší z bratrů, jenž nosí svítivě zelený dres. To jeho bratr v roli náhradníka obléká červené triko.
Kdyby tak byl v litoměřické brance semafor, nemohl by situaci vystihnout lépe. Symbolika je jasná, zelená hraje, červená stojí. Všichni se tomuhle výkladu smějí, ale nic měnit nehodlají.
A co souznění mimo fotbal? Líbí se jim třeba stejné typy žen? „Mám brunetku a jsem s ní maximálně spokojený,“ směje se Petr. „Já jsem teď sám a jsem taky maximálně spokojený,“ culí se brankářská dvojka. Tohle duo prostě jen tak něco nerozhodí.
PETR PECHATÝ
Pozice: brankář
Věk: 23 let
Vzor: Buffon , Neuer
Oblíbený klub: Manchester United
MARTIN PECHATÝ
Pozice: brankář
Věk: 19 let
Vzor: bratr Petr, Neuer
Oblíbený klub: Manchester United
