Bratři Kotůlkové v Mohelnici: Klidný myslitel a nervní rychlík
Jeden nezapře tátu vizáží, druhý fotbalovým stylem. Bratři Martin (23) a Lukáš (19) Kotůlkové jsou otiskem stříbrného medailisty z EURO 1996. Stejně jako on vyrostli v olomoucké Sigmě, ale dnes je někdejší bundesligový útočník Roman Sedláček cepuje v třetiligové Mohelnici. „Jsou úplně odlišní,“ srovnává potomky bývalého reprezentanta.
Martin Kotůlek, to je ten černovlasý švihák. Starší ze sourozenců, technický myslitel ve středu pole. V zimě se vrátil z hostování v Rýmařově, kde se rozehrával po zranění. „Je přemýšlivý, trošku pomalejší,“ vypráví trenér Sedláček, dlouholetý kamarád Kotůlka seniora. Jeho syny zná odmala a v mladším Lukášovi, dynamickém krajním halvovi, vidí tátu.
„Je výbušný, rychlý, má obrovskou sílu. Víc se potatil. Když bude k fotbalu přistupovat jako Martin, mohl by to dotáhnout daleko,“ usuzuje exreprezentant, jenž sázel góly mimo jiné v německé Hanse Rostock.
Záložníky se slavným jménem zatím v kariéře brzdí zranění. Oba měli nedávno vážné, byli měsíce mimo hru. To se na nich podepsalo. „Martin měl přetržený křížový vaz, skoro rok nehrál,“ popisuje Sedláček.
Dobýt s fotbalem svět, to už se mu asi nepoštěstí. Co Lukáš? V červnu mu bude teprve dvacet let, tam je perspektiva větší. Do základní sestavy mohelnického týmu má blízko. „Šanci na profesionální kariéru ještě mají oba, jsou relativně hodně mladí,“ dává jim kouč naději.
S otcem svých svěřenců je v kontaktu, „stará“ olomoucká garda drží při sobě. Do fotbalu svých synů ale Kotůlek senior nemluví. „Je to táta, jak má být. Vůbec se do toho nemontuje. Všechno nechává na mně. Nehrál žádnou roli v tom, že šli kluci za mnou do Mohelnice,“ přibližuje kouč, jenž má pod sebou také Lukáše Hapala, syna bývalého reprezentanta Pavla Hapala. „Možná jsem na syny mých kamarádů náročnější. Chci, aby šli v jejich šlépějích,“ přiznává Sedláček.
Až do této sezony bratři řešili, kdy si zahrají proti sobě. A najednou jsou spolu v jedné kabině. „Je to zvláštní, Lukáše jsem nikdy předtím v tréninku neviděl. Až teď poznávám, jaký je,“ líčí Martin. „Jsem rád, že jsme spolu. Pomohlo mi to zapadnout do mužstva,“ připojuje Lukáš. Neliší se jen projevem na hřišti, ale také povahově. „Jsme jiní úplně ve všem,“ tvrdí mladší z dua.
Příklad: Zatímco Martin v dětství nebyl nadšený, když se otec objevil na jeho zápase, pro Lukáše to byla motivace navíc. Akorát ho štvalo, že se mu téměř pokaždé dostalo pochvaly. „Když se mi nedařilo, potřeboval jsem slyšet spíš kritiku. Abych věděl, co mám zlepšit,“ nezamlouval se mu tátův pozitivní přístup.
„Po porážce jsem většinou uražený a přenáším to i na okolí. Po zbytek dne se nedá se mnou bavit, někam se schovám,“ popisuje svou náturu. „Mně se vždycky zdálo, že jsou rodiče na něj hodnější,“ uculuje se třiadvacetiletý Martin, který nemá o své kariéře iluze. „Na první ligu už to moc nevidím, ale o něco níž by to možná mohlo jít. Druhá liga nebo Rakousko,“ uvažuje.
Před teenagerem Lukášem, který studuje v Olomouci obchodní akademii a od bratra si často půjčuje auto, jsou obzory širší. „Musí vydržet zdraví,“ uvědomuje si základní předpoklad. Jeho brácha dodělává vysokou školu a do toho pracuje jako grafický designér. Žije sám, o Lukáše ještě pečují rodiče.
„Jako trenér je táta dobrej, ale až moc hodnej. To mu říkala i naše máma,“ říká Lukáš Kotůlek. „Trenér nemusí být jenom hajzlík. Táta furt něco hledá na počítači, vymýšlí tréninky. Je na něm vidět, že má fotbal rád a dělá ho s láskou,“ připojuje Martin.
V zimní přípravě si Lukáš zahrál proti týmu, který vede jeho otec. Mohelnice porazila Valašské Meziříčí 4:1 a nejmladší z Kotůlků se jednou trefil. „Šel jsem do zápasu s tím, že mu gól musím dát. Moc rád nebyl,“ vzpomíná s úsměvem na pokoření hlavy rodiny. Před dvaceti lety se stal „gólem“ on sám. Narodil se tři dny před londýnským finále EURO 1996 proti Německu. „Táta jel z pražského letiště přímo do porodnice, zatímco ostatní na Staroměstské náměstí oslavovat,“ dozvěděl se později.
Doma u Kotůlků byla však ve videorekordéru nejčastěji kazeta s úspěšným tažením Sigmy pohárem UEFA. „EURO nahrané nemáme,“ vysvětluje Martin. „Kilmarnock a podobně, to jsme viděli minimálně čtyřicetkrát,“ vybavuje si Lukáš slavné olomoucké bitvy.
Oba jsou samozřejmě odkojeni Sigmou, ovšem Lukášův vztah ke klubu je dnes vlažný. Jeho přízeň má Baník. „Není mým snem hrát za Sigmu. Mám špatné zkušenosti, s trenéry jsem se v dorostu moc nepohodl. Vždy jsem proti ní cítil rivalitu. Je mi upřímně jedno, jestli se zachrání,“ přiznává.
Jeho starší bratr je méně příkrý. „Sigmě fandím odmalička. Vůbec nevím, co je špatně, ale ty problémy nejsou vina trenérů. Vystřídalo se jich tam plno, včetně táty. Pan Jílek mě vedl, je výborný. Klobouk dolů před ním, jak se vypracoval. Možná je tam až moc mladých hráčů, kteří se nemají v boji o záchranu pořádně o koho opřít,“ usuzuje Martin Kotůlek, který hrával v jednom týmu s Martinem Hálou či s Tomášem Přikrylem.
KDO JE KDO
Martin Kotůlek st. 46 let bývalý obránce, stříbrný na EURO 1996, dnes trenér Valašského Meziříčí (divize)
Martin Kotůlek ml. 23 let záložník Mohelnice, syn Martina Kotůlka st.
Lukáš Kotůlek 19 let záložník Mohelnice, syn Martina Kotůlka st.
Roman Sedláček 53 let bývalý útočník a spoluhráč Kotůlka st., dnes trenér Mohelnice (MSFL)
