Abena: Největší plus angažmá ve Spartě? Poznal jsem tam manželku
Fanoušci Sparty si ho hned vybaví. Před lety kamerunský fotbalista Martin Abena zkoušel prorazit v jejím dresu, zahrál si v něm ligu i evropské poháry. Neuspěl však a jeho vzpomínky jsou smíšené, i když má na Letné staré známé. „Poznal jsem tam i svou ženu. To bylo nejlepší, co se mi mohlo stát,” říká.
Teď se pokouší o restart kariéry v třetiligové Čáslavi, s níž se o víkendu postavil proti – sparťanskému béčku. „Jistě, že mě to mrzí. Věřil jsem, že vyhrajeme,“ krčil rameny po prohře 1:2.
Ta téměř dvoumetrová postava nešla nikdy přehlédnout. Pro Spartu mohl být objevem, jako jeho parťák Leonard Kweuke. Co bylo na vině, že se to nepovedlo? „Komunikační problém,“ tvrdí a naznačuje, že si nerozuměl s tehdejším šéfem Jaroslavem Hřebíkem.
Těšil jste se vzhledem k minulosti na zápas se Spartou B?
„Určitě, jsou tam přece lidé, které znám. Jako třeba Dan Zítka, trenér Hašek.“
Měl jste motivaci soupeři dodatečně ukázat, co umíte?
„Vždycky se snažím odvést maximum. Myslím, že Sparta ví, co ve mně je.“ (usměje se)
„Jsem člověk, který se nikdy nevzdává. Rozhodně mě to nesemlelo. Samozřejmě to nejde pustit z hlavy, Sparta byla můj život, myslíte na to týden, dva. Ale jdu dál, není všem dnům konec. Jsem optimista, posunulo mě to dál. Určitě jsem neřekl poslední slovo, chci se do první ligy vrátit.“
Po konci ve Spartě jste zmizel z Česka. Kde jste působil?
„Odešel jsem do Malajsie, ale žena tam za mnou nechtěla jít. Pracuje v Čechách, tak jsem se nakonec vrátil. Dá se říct, že z rodinných důvodů.“
Jak se vám líbilo tamní prostředí a jak vám vůbec vyšlo tohle angažmá?
„Co se týče fotbalu, tak to bylo samozřejmě něco jiného. Navíc jsem měl zraněné stehno. To angažmá určitě mělo i klady. Líbila se mi třeba tamní kultura. Jako zkušenost to bylo dobré.“
Pak vás zlákala Čáslav. Prozradíte čím?
„Šel jsem tam hlavně kvůli trenéru Kmochovi, kterého jsem znal ze Sparty. V té době bylo v jednání ještě něco jiného tady v České republice, ale s panem Kmochem, který je dobrý trenér, jsme si sedli a dohodli se. Vzájemně si pomůžeme.“
Plánujete návrat do první ligy. Co kdyby se ozvali z Letné znovu?
„Určitě bych se nebránil. Ale asi by se muselo změnit vedení, byl tam komunikační problém. Když byl ve Spartě pan Chovanec, tak to bylo úžasné. S tím jsme si rozuměli a měli přátelský vztah. Když odešel, tak se začaly dít ty další věci. To je na zvážení, proč s Chovancem bylo vše v pohodě a pak se to změnilo.“
Rozumím tomu správně, že vaše problémy přišly s nástupem pana Hřebíka?
„Nebudu lhát, je to tak.“
A co třeba trenér Hašek, s ním potíže nemáte?
„Určitě ne, pozdravím se s ním a potřesu si rukou. Akorát je to teď můj soupeř.
Ve Spartě vás provázela pověst talentu, kterému se nechce bránit. Co na to říkáte?
„Když cítím, že je v mužstvu dobrý týmový duch a trenér mi dá šanci, tak jsem pro něj ochotný na hřišti udělat hory doly. Nejde o peníze, důležitější jsou ty věci, o kterých jsem mluvil. Pokud není dobrá atmosféra, tak člověk ztrácí motivaci. A nehraje roli, jestli hrajete za Spartu nebo za Čáslav.“
Na Letné se stalo, že vás trenér třeba vystřídal už během první půle... Máte podobnou zkušenost i odjinud?
„Ale ano, stalo se mi to třeba v Řecku, když tam vyměnili trenéra. Já si myslím, že hlavní problém ve Spartě byl komunikační. Je to velký klub, ale stalo se, že manželka byla kolikrát v práci a volali jí, aby pomohla překládat. Chyběla tam komunikace ve francouzštině.“
Udělal byste s odstupem času něco ve Spartě jinak?
„Učil bych se řeč. Kdybych měl šanci, tak bych se snažil mluvit česky. Třeba by to dopadlo jinak.“
Během působení na Letné jste vyfasoval i pokutu čtvrt milionu korunu. Jak dlouho byste na ni vydělával v Čáslavi?
„Pro lidi je to hodně peněz. V podmínkách, jaké jsou ve Spartě, to nebyla zase tak strašná částka. Stál jsem si ale za svým, šlo o mou čest.“
V dresu Sparty jste si zahrál proti Liverpoolu, jaká další plus vám tohle angažmá přineslo?
„Zahrát si proti Liverpoolu, to byl parádní zážitek. Na to se nezapomíná. Ale hlavní bylo, že jsem poznal svoji ženu. To bylo to nejlepší, co se mi nejen ve Spartě, ale v České republice mohlo stát. Poznali jsme se po jednom fotbalovém utkání, kde její tatínek (operní pěvec Vratislav Kříž) zpíval hymnu. On je Čech, ale jeho žena je z Guiney. Skvěle jsme si s Margaretou rozuměli, takže to jedním setkáním neskončilo.“
Teď si musíte zvyknout na to, že nehrajete profesionální soutěž. Jak složité to je?
„Bral jsem to tak, že jsem zase s rodinou. Kdybych zůstal v Malajsii, znamenalo by to konec v Evropě. A já tady chci hrát první ligu. Potřeboval jsem ale někoho, s kým si sednu i lidsky, a to byl trenér Kmoch. Věděl jsem, že je to správná cesta. Dohodli jsme se, že v klubu zůstanu do června.“
Hráči v Čáslavi chodí do práce. Jak jste na tom v tomhle směru vy?
„Podnikám doma v Kamerunu i tady v Čechách. Ale s fotbalem to nemá nic společného.“
Přitom by člověka napadlo, že můžete mladé talenty lákat do Čech, aby se tu odrazili do větších lig, jako to dokázal třeba jiný Afričan Bony Wilfried...
„Kdyby se mě někdo ptal na to, jestli má jít zkusit fotbal do Čech, tak řeknu ano. Mladý hráč dostane šanci se ukázat a může se dostat do Německa nebo do jiné známé ligy. Ve fotbale ale nepodnikám. Hraji za Čáslav a užívám si jiné věci.“
Prozradíte jaké?
„Třeba atmosféru v kabině. Je skvělá. Takovou jsem ve Spartě nikdy nepoznal. Tam skončil trénink a hráči zmizeli. Tady se posedí, je to veselejší.“
Ve třetí lize si užijete i užšího kontaktu s publikem. Může se objevit i fanoušek, co vás bude rasisticky urážet. Jste na to připravený?
„Jestli se někdo najde a bude na mě dělat hu, hu, hu, tak mu musím říct, že já tohle na hřišti nevnímám. Někdo se někomu směje, že je černý, tak zase jinému může přijít legrační, že je někdo bílý. Tyhle křiklouny já ale absolutně neposlouchám, ať si křičí, co chtějí. Ono platí globálně, že když je někdo blbec, tak prostě je a nerozhoduje, zda je bílý nebo černý.“
