Vondrášek o konci v Dukle: Holoubek má radši mladší. Jsem rád, že jiní na věk nekoukají
Tomáš Vondrášek strávil patnáct let v Teplicích a právě na Stínadlech odehrál na konci dubna svůj poslední prvoligový zápas. V dresu fotbalové Dukly, v níž po dvou letech skončil. „Splnili jsme cíle klubu, stejně jako já svoje individuální,“ říká 37letý obránce s 369 prvoligovými starty na kontě. Teď se vrací domů, v Ústí nad Labem pomůže nováčkovi Chance Národní Ligy.
Jak hodnotíte dvě sezony strávené v pražské Dukle?
„Dala mi hrozně moc. Vystoupil jsem z pohodlí, které jsem měl, to jsem trochu v životě potřeboval. Postoupili jsme nahoru a následně první ligu udrželi. Cíle klubu jsme splnili, stejně jako já svoje individuální, takže spokojenost a spokojený jsem byl i s tím, že jsem mohl přestoupit do Ústí.“
Po konci v Dukle, včetně vás, ihned našli nová angažmá starší hráči jako Jakub Hora (Táborsko) a Jakub Řezníček (Příbram). Budete pro druhou ligu oživením?
„Vypovídá to o tom, že si pořád držíme určitou výkonnost. Samozřejmě už máme nějaký věk, ale jsem rád, že existují i trenéři, kteří na něj tolik nekoukají a nejsou jen ti, co fotbal vidí pouze v mladých hráčích. Těm to přeju, ale fotbal není jen o mládí.“
V průběhu sezony se v Dukle měnil majitel. Měli jste informace o tom, jak výrazná bude hráčská obměna?
„Měli jsme indicie, že klub půjde jinou cestou mladších hráčů. Trenér Holoubek se sportovním manažerem Haškem jsou profláklí tím, že mají spíš raději mladší hráče a fyzicky náročnější fotbal. Každý má nějakou vizi, což je v pořádku.“
Skončil také kouč Petr Rada, jehož jste zažil už předtím v několika etapách v Teplicích. Jeho svérázný styl nemusí být pro každého…
„Je svůj, člověk ho musí znát, nějakým způsobem cítit a respektovat. Podobně jako respektuje hráče on. Nedělá rozdíly mezi mladými a starými. Dokáže zařvat na obě skupiny, na mladého i starého, a to starý hráč musí respektovat. Umí hlavně udělat dobrou atmosféru a partu v týmu. Myslím si, že to je jeho obrovská výhoda.“
Do baráže jste sice vinou zranění nezasáhl, ale neprožíval jste poloinfarkt, když Dukla o prvoligové příslušnosti rozhodla proti Vyškovu až v penaltovém rozstřelu?
„Přiznám se, že ve finále mi to v uvozovkách mohlo být jedno, protože jsem věděl, že budu končit. Ale nebylo, jsem bojovník a týmový hráč. Bylo mi těžko, propotil jsem na tribuně dvě trička. Nervozita byla obrovská.“
Rozhovor pokračuje pod infografikou
Bydlíte na úpatí Krušných hor, v Krupce na Teplicku, která se nachází nedaleko Ústí nad Labem. Hrálo to v roli rozhodování?
„Měl jsem i jiné nabídky: z první a druhé ligy, ale Ústí pro mě bylo jasnou volbou. Cítil jsem, že mu ještě něco dlužím, protože jsem zde začínal kariéru. Tehdy jsme zachraňovali horko těžko druhou ligu. O ničem jiném jsem nepřemýšlel.“
V říjnu vám bude 38 let, ale trenér Habanec o vás prohlásil, že biologicky vypadáte na třicet. Co výjimečného proto děláte?
„Už mám nějaký věk, ale nic speciálního jsem nedělal. Musím tedy už na sebe lépe dohlížet ohledně regenerace. Naštěstí to mám možná i v genech. Před pěti lety to ale bylo lepší, nebudu lhát. Přesto se snažím si udržet laťku a snad se mi daří chovat profesionálně.“
Ústí má plný kádr třicátníků a podle prvotních prognóz by mělo patřit do první poloviny tabulky. Na mohutně posilující Artis Brno a Zbrojovku se ovšem asi nedíváte…
„S oběma brněnskými týmy se bude těžké konfrontovat. Na druhou stranu nikomu nedáme nic zadarmo. Druhou ligu jsem ještě před rokem hrál v Dukle a je to vyrovnaná soutěž s těsnými výsledky. Každý může porazit každého.“
Ústí ještě do poloviny června dohrávalo ČFL, v přípravě odehraje pouze tři zápasy. Vy jste hned v tom prvním nastoupil do utkání s Teplicemi a majitel Kubáň si do nich už nejednou rýpl s tím, že by v regionu mělo hrát prim Ústí. Souhlasíte?
„Rivalitu napřímo mezi Ústím a Teplicemi necítím. Hrál jsem v Teplicích a začínal v Ústí, které mi pomohlo do chlapského fotbalu. Ústeckým dlužím hrozně moc. I Teplicím, kde jsem byl nejdéle. Zdravá rivalita být může, ale chtěl bych, aby to bylo jako dřív, když si oba kluby pomáhaly v tom, že mladší hráči chodili do Ústí a pak se jako hotoví vraceli do Teplic. Taková cesta, jakou jsem zažil, byla fajn.“
